Její autor Brian Selznick je spřízněn s legendárním producentem Severu proti Jihu Davidem O. Selznickem, není tedy divu, že z ní dýchá obdiv k průkopníkům filmu. A láskyplný vztah dává najevo i Scorsese, sám legenda.
Jako Terminal
Je zvláštní, jak podobnou cestu si ve stejné době zkusili dva velcí vypravěči, Steven Spielberg v Tintinových dobrodružstvích a Scorsese v Hugovi. Oběma snímkům vládne něžné retro s pohádkovým nádechem dobrodružných klukovských snů, filmařská dychtivost a hravost ve stylu co záběr, to potěšení. A v neposlední řadě 3D coby skvěle využitý prostředek, nejen mechanická módní vábnička.
Ze Scorseseho filmu Hugo a jeho velký objev |
Sledovat, jak Scorsese přemýšlí, přináší vyloženou rozkoš už od první chvíle, kdy se velké oči malého hrdiny zjeví ve strojovně obřích hodin pařížského nádraží, o něž sirotek tajně pečuje. Také tu spravuje podivného robota zděděného po otci, a kdykoli vyrazí sehnat si něco k jídlu, musí kličkovat před nádražním policistou s vrzající protézou a jeho psem. Honička vedoucí před obchůdky a kavárny s dobovou muzikou se blíží němé grotesce ve francouzském rytmu.
Tady je hoch doma, relativně v bezpečí, zato venku se tyčí temná sídla s přísnými zasněženými sochami. Zprvu, než poněkud zdlouhavě vyloží předchozí děje, má film sociálně dickensovský nádech. Ale změkčují jej půvabné každodenní rituály nádraží, což je svět sám pro sebe. Podobně účinkuje v moderní verzi Terminal. A stejně jako Toma Hankse na letišti, obklopují i chlapce mezi kolejemi figurky srostlé s prostředím, jimž herecky vévodí Ben Kingsley a Sacha Baron Cohen.
Dělá jim čest
Zápletka se blíží dětské detektivce plné něžného humoru, v níž obrazy a nálady příjemně převažují nad slovy. Ostatně hold němé éře tu v kině vzdává i Harold Lloyd visící na hodinové ručičce ve snímku O patro výš, načež slavnou scénu Scorsese s malým hrdinou v napínavém akčním okamžiku dokonale zopakuje.
Znovu se pak obdivně skloní před ranými zázraky v okamžiku, kdy na scénu uvádí motiv Georgese Méliése a jeho Cesty na Měsíc. Pravda, v téhle části se dětskému publiku hodně vysvětluje, naučný tón sráží rytmus a přednáškou se film neúměrně nastavuje. Nicméně opět se odrazí od země při půvabných rekonstrukcích Méliésova natáčení, kdy režisér velící statistům v kostýmech "Humři na místa!" maně připomene nadšenecké výjevy z Eda Wooda.
Ano, je to výlet do jiného světa, v němž film byl ještě kouzelnickou disciplínou a diváci pociťovali to podstatné - totiž úžas. Všem svým dávným předchůdcům, báječným mužům s klikou, o nichž tak podmanivě, ba "vymazleně" vypráví, dělá mistr Scorsese čest.
