Zdaleka nejde jen o to, že dospívají hrdinové i čtenáři příběhů, které souběžně nabírají temnější ráz. Podstatné je, že je točí stále zajímavější filmaři, kterým jen úhledná ilustrace pohádky nestačí. Newell k ní přidal jasné téma, řád, vtip a s nimi tu výhodu, že film lze připodobnit bez „potterovského“ názvosloví i lidem, kteří snad do říše považované za dětskou vstoupí poprvé.
Ohnivý pohár začíná ze tmy, jíž se plazí obří had k obzoru s osamělým světýlkem. Strašidelný tón se tedy hlásí hned v úvodu stejně jako vzápětí druhý ústřední motiv filmu, letmé holčičí pokukování po urostlých mladících na prázdninovém výletu. Do říše fantasy vstupuje teenagerovská romantická komedie.
S první akční scénou kouzelného vznášedla se také dostaví úleva, že po vlně ledabylých sci-fi konečně na plátno přijdou solidní triky. Tábor fanoušků na šampionátu ve famfrpálu připomene Woodstock, panoramatický stadion s efektními ceremoniály zase olympiádu, kam noční útok s pochodněmi, stylově něco mezi neonacisty a Ku-klux-klanem, vnese paniku a děs z věcí příštích jako kdysi při masakru v Mnichově.
Dějovou i stylovou osnovu turnaje čili meziškolní „olympiády“, kde hrdinu čekají tři více méně sportovní disciplíny, doplňuje, či dokonce převyšuje proměna vztahů, zjevnější, ale přitom rafinovanější než kdykoli předtím.
Když nastupuje dívčí tým turnaje, vlnění zadečků připomíná balet plný příslibů, urostlí závodníci z chlapecké akademie, napohled dorost ruských kozáků, zase zrychlují tep studentek. Při vší povinné cudnosti rodinné podívané už tu jiskří podprahové namlouvání. Ale nejen první lásky umí Newell postihnout, i Harryho rozkol s kamarády věrně zrcadlí věk, který je na primadony a šprty obzvlášť háklivý.
Oba „filmy ve filmu“, akční a romantický, dávkuje Ohnivý pohár spravedlivě. Pastvu pro oko zastupuje plnění úkolů turnaje: souboj s drakem důmyslně prostřihaný reakcemi přihlížejících jako na tenise či potápění v přízračně zasněném jezeru, mezi jehož bizarními obyvateli člověk užuž čeká českého vodníka – ostatně proč ne, když dračí rasy tu zastupují Rumunsko a Maďarsko? Závěrečný labyrint má podobu bludiště nekonečným prostorem mlhy stvořené pro Jacka Rozparovače.
Harry PotterRecenze filmové série |
Milý odpočinek nervům, ale možná i nejlepší část filmu přináší mezihra, kdy hrdiny čeká bál. Nácvik tance s rozdychtěnou profesorkou tvrdící, že v každém chlapci je skryt lev a v každé dívce labuť, odstartuje vděčné výpravy do tanečních s natěšenými slečnami a zaraženými kluky „ve večerním“, se studem, trapasy, siláckými gesty, žárlením, s holčičím pláčem a dojemně chlapáckým rozumováním. Tady, na půdě něžné teenagerovské komedie vyzbrojené britským humorem, je tak dobře, až se odtud nechce zpátky do temnoty kouzel.
Tím spíše, že právě nastavované finále je nejslabší. Zhmotnění zlosyna provázejí tuctoví zombíci, souboj kouzelnických hůlek opisuje laserové meče Hvězdných válek, navíc se dostaví vlna řečí, vzpomínek, vysvětlivek a kázání o sbratření národů v těžkých časech. Ač navenek drama vrcholí, paradoxně právě v téhle chvíli dává naplno pocítit, že dvě a půl hodiny je na film opravdu příliš.
A čistě na okraj, fanynky ať prominou: ze zlého Malfyoe vyrostl vyložený fešák, z Rona sympatický čahoun, Hermiona se nosí jako dáma, jen slušňákovi Harrymu zatím dospívání přineslo sex-appealu nejméně.
