Zatímco v Londýně nebo New Yorku musel čelit protestům, Praha je zjevně tolerantnější – anebo prostě není dostatečně nasvíceným světovým jevištěm. Koncert v Rudolfinu proběhl zcela v klidu.
Valerij Gergijev13.6. 2014, Rudolfinum, Praha |
Diváci tedy viděli zblízka uhrančivou hvězdu přezdívanou Ivan Hrozný, Česká filharmonie si připsala úspěšnou propagační akci, otázka je, jaký umělecký smysl to celé mělo. Gergijev přiletěl v den koncertu a skladby projel na jedné zkoušce. Dnes se program opakuje v italské Ravenně, pražský večer by se tedy s nadsázkou dal nazvat veřejnou generálkou, ovšem za nadstandardní vstupné. Těžko se dalo čekat, že mezi dirigentem a hudebníky zavládne něco jako tvůrčí souznění, jež se postará o zážitek. Orchestr byl samozřejmě náležitě připraven, ale hned Čajkovského Suita z baletu Labutí jezero vyzněla chladně a ploše, pouze jako formálně odehraná skladba, bez silnějšího výrazu a emocí. Do Rachmaninova Koncertu pro klavír a orchestr č. 2 Gergijev přizval mladou korejskou pianistku Yeol Eum Son, která líbivému dílu dala co jeho jest, to znamená především brilantní techniku. Poté ještě přidala jazzově laděnou Koncertní etudu od Nikolaje Kapustina.
Musorgského Obrázky z výstavy v barvité instrumentaci Maurice Ravela jsou atraktivní samy o sobě a v podání výborného orchestru se postarají o kýžený efekt, což se i stalo. Gergijev, v jehož pravé ruce se dalo zahlédnout párátko, jež používá místo taktovky, dirigoval celý večer svým nezaměnitelným stylem, nervně rozechvíval prsty a dokazoval, že hudbu hluboce cítí a uměl by ji ztvárnit. Nicméně to by v Praze musel strávit týden a vypracovat abonentní program, třeba zrovna ruské hudby, ale dramaturgicky náročnější. Ovšem něco takového se už asi nestane.
