František Kupka znovu v Praze! Jeden z nejvýznamnějších malířů minulého století, celosvětově oceňovaný průkopník abstrakce, se u nás po patnácti letech dočkal další velké přehlídky. Připravila ji Národní galerie, která tímto projektem jako by vstala po čase z mrtvých.
Výstava ukazuje vývoj, kterým Kupka prošel, než se dal na abstraktní malířství.
Nejde však o retrospektivu. Název Cesta k Amorfě odkazuje k jednomu z prvních Kupkových děl, v nichž malíř opustil tradiční svět figur a předmětů a vrhl se odvážně do neznáma, kde hrají prim už jen barva a tvar, jejich vztahy a skladba. Autorova cesta k bezpředmětné malbě trvala víc než dekádu a malíř ji "ušel" v tom nejinspirativnějším uměleckém prostředí své doby, v Paříži.
Milníky na cestě...
Kupka, ročník 1871, studoval v Čechách jen krátce; vzdělání sbíral především ve Vídni a následně ve jmenovaném městě nad Seinou. Vyšel z postimpresionistické malby, na přelomu století si vyzkoušel s úspěchem výtvarný symbolismus, ovlivnila jej jistě i razantní, těžká barevnost expresionismu. Ze všech těchto zastávek jsou v Praze k vidění ta nejvybranější čísla: Radosti – Balada (1902), Cesta ticha (1903), Podzimní slunce (1906) nebo Velký akt (1910).
"Vyvinu to, co se ve mně vře a k čemuž se malbu po malbě šplhám," napsal Kupka někdy kolem roku 1910. Ten čas je pro světové výtvarné umění klíčový. A nejen pro ně: také v hudbě nebo v literatuře se z díla zvolna vytrácí příběh a jeho reálné předobrazy a začínají je nahrazovat čiré improvizace ve zcela novém řádu. Kupkova "Amorfa" je v malířství jedním z důležitých milníků, dalšími jsou práce Kandinského, Maleviče nebo Mondriana. Právě tito čtyři bývají považováni za zakladatele abstraktního malířství.
... do krajiny harmonie a krásy
Pražská výstava však nestaví jen na velkých dílech, nabízí také řadu přípravných skic, náčrtů, grafik, pastelů a kvašů a samozřejmě ukázky z korespondence. K vidění jsou tu rovněž dvě plátna Gleizese a Metzingera, francouzských kubistů, z jejichž výtvarného světa začaly reálné předobrazy mizet zhruba ve stejné době jako z díla Františka Kupky.
Amorfa - Dvoubarevná fuga je jedním z prvních abstraktních obrazů Františka Kupky.
To však není paralela z nejpříhodnějších. Daleko cennější by bylo předvést souvislosti s výše uvedenými abstrakcionisty Mondrianem, Malevičem a Kandinským. František Kupka hledal v abstrakci způsob, jak zvládnout zkrotit pohyb a sílu barev a tvarů, jak je harmonizovat, idealizovat, dovést ke kráse.
Jeho bezpředmětná tvorba připomíná často bující a přelévající se proudy energií, z nichž snad kdysi povstal vesmír. Je výrazně smyslová, stejně jako múzická. Živelná i lyrická. Každopádně podnětná i sto let po svém vzniku. Je dobře, že Cesta k Amorfě vznikla. Praha má zas po čase výstavu evropských rozměrů.
Hodnocení: 90 %
