RECENZE: Nudné tahy vesmírem jménem Zathura

Zathura: Vesmírné dobrodružství se celá odehrává v rodinném domě. Trochu nudné prostředí by nevadilo. Jenže on i ten vesmír okolo je nudný.

Na začátku filmu kluci objeví hru Zathura a najednou se dějí věci. Co tah, to nové dobrodružství. Nebo průšvih. Záleží, z které to berete strany.

Zathura: Vesmírné dobrodružství

50 %

USA, 2005, 101 min.

režie: Jon Favreau,

hrají: Jonah Bobo, Josh Hutcherson, Dax Shepard, Dax Shepard

Kinobox: 60 %

IMDb: 6.2

Pro dětský film téma ideální. Jednak je to situace, ve které musí dětská fantazie přímo brečet blahem, navíc kdo by se nechtěl během jednoho pozdního odpoledne podívat do vesmíru?

Problém je, že přes všechna úskalí, která na malé hochy čekají, film celou dobu přešlapuje na místě, jako nesmělý chlapec, kterému se chce na záchod a bojí se zeptat.

Porouchaný robot trpí demencí a i přes svou velikost působí nikoliv hrozivě, nýbrž směšně. Zlí mimozemšťané? Gumoví ještěři...

Pořád myslím na sfingy z Nekonečného příběhu. Tehdy jsem měl vážně strach. Bál jsem jak jich, tak o osud Bastiana. A přitom to byl dětský film par excellence, jenže nebyl bezzubý. Na čokoládu přece taky potřebujete zdravé mlíčňáky.

V Zathuře se nebojíte o nikoho a ničeho, stejně tak vás nic nepotěší. Vesmír je hezký, ale je to jen nijak důležitá kulisa, a jednotlivá dobrodružství se pasou v ohrádce fragmentarizovaného děje jako líné ovce. S každým tahem dojde příběhu dech. Ani zjevivší se astronaut to nezachrání.

V něčem se film ale přece jen povedl. Bráchové z rozvedeného manželství se hašteří a obviňují, a když si starší má při efektním přeletu komety něco přát, astronaut jej z dobrého důvodu naléhavě prosí, aby nepodléhal rozčilení a neudělal chybu. Je to moment, kdy se konečně vážně něco děje.

Uznávám, že Zathura se dětem může líbit. S filmem je to vlastně jako s tou hrou. Co tah, to nové dobrodružství. Nebo průšvih. Záleží, z které to berete strany.