Přesto se lepší thriller nezrodil. I když režisér Tony Scott nasazuje svůj pověstný nervní střih už od úvodních titulků, i když Washington překvapuje nezvyklou podobou obtloustlého ouřady, i když si John Travolta úlohu šéfa padouchů klukovsky vychutnává, zvláště pak rádoby filozofující rozhovory s Washingtonem.
Hodinovou lhůtu na doručení výkupného film neúměrně nastavuje, zločinci jsou tak nápadně nenápadní, že by do stanice Můstek neprošli, a hlavně se inscenuje naprosto rutinní modelová situace: ať unesou vlak, loď, letadlo, autobus nebo metro, vždy následuje stejný postup.
Kamera si vybere pár cestujících pro vypjatější mikroosudy – z nich se zpravidla rekrutují oběti. Tísnivé čekání lidí v tunelu se střídá s ruchem řídícího střediska, kde to vypadá málem jako v centrále letového provozu. Do věci se dále vloží podezíravý policista a prohnilý politik, zde starosta. Trochu se střílí, hodně křičí, panikaří, brnká na nervy a relativizuje zlo, neboť má ušmudlané dávné příčiny.
Mnoho akční parády Scott nepředvede, k zádrhelům kolem dodání spotřeboval scenárista roční příděl náhod pro celý Hollywood a sympaticky střízlivý projev kazí Washingtonovi fakt, že ho od bodu A k bodu B postrkují podle žánrové manýry.
Tudíž se musí coby civilní antihrdina jímavě rozloučit s manželkou, pak se dobrovolně postavit vrahovi tváří v tvář a v hodině dvanácté v sobě nečekaně objevit ducha i vlohy supermanů. Zkrátka film čistě do počtu, o to zbytečnější, že v jedné – a působivější – verzi už existuje pětatřicet let.