K jedné z mála jistot ve světě kinematografie patří, že bratři Ethan a Joel Coenovi špatný film nenatočí. Střídají jen dobré snímky s ještě lepšími, přičemž Seriózní muž patří do kategorie z nejlepších – přestože z internetového hlasování vychází jen lehce nadprůměrně.
Něco z Allena
Ovšem to se dá snadno vysvětlit. Příběh, jenž měl oscarovou nominaci za scénář a film roku, po divákovi žádá trochu zralosti, nikoli jen fanouškovskou lačnost po „dalších Coenech“.
Ostatně Seriózní muž se od „minulých Coenů“ silně liší. Nemá jejich typickou zápletku, tedy amatéry zabředlé do zločinu, a navíc se odehrává na židovské půdě včetně prvků hebrejštiny a jidiš. Nicméně nesrozumitelnosti se není třeba bát, univerzálním jazykem Coenů totiž zůstává chytrý černočerný humor, kterému tu dali dosud snad nejhořčí, nejmoudřejší a nejméně efektní podobu.
Seriózní muž začíná stylizovaným prologem ve stylu historického hororu, v němž se pojí duchařina se sekáčkem na led. Vlastní děj se pak odehrává v 60. letech, kam vtáhne skvělá hudba Cartera Burwella a ospalá nálada židovské školy, kde učitel zkoumá zázrak techniky – zabavené tranzistorové rádio.
Filmy značky bři CoenoviPo přečtení spalte - amatéři špionáže a veselý Pitt. 2008, 70% Tahle země není pro starý - psychopat v řece oscarové krve. 2007, 80% Lupiči paní domácí - starosvětská lupičská hříčka. 2004, 60% Nesnesitelná krutost - rozvodová romantická komedie. 2003, 60% Muž, který nebyl - hrdina zajatý v osudové spirále. 2001, 70% Bratříčku, kde jsi? - hudební putování tří trestanců. 2000, 70% Big Lebowski - vtipná pocta věčným hippies. 1998, 80% Fargo - černočerný thriller s šerifkou. 1996, 90% Záskok - něžný laik v čele cynické firmy. 1994, 70% |
Vládne tu navenek vyrovnaný rytmus idylického předměstí – jenže hrdina, místní profesor v příznačném podání Michaela Stuhlbarga, se spokojeně jen tváří. A stojí ho to stále více sil. Vlastní děti ho přehlížejí, studenti vydírají, zkrachovalý bratr využívá a manželka mu zčistajasna oznámí, že odchází s jiným.
Profesůrek tiše trpí, dojemně loví zbytky sebekontroly a opatrně se začíná ptát: Bože, proč? Proč se vše sype a proč zrovna mně, co dělám špatně? V zoufalství hledá odpovědi postupně u tří bizarních rabínů, kde uslyší, že „nikdo nemůže vědět všechno“, načež opáčí „Ale vy nevíte nic!“.
Snad poprvé sáhli Coenovi přímo k základním otázkám bytí a poprvé se jejich film vzdáleně podobá i jiným než vlastním dílům. Má nádherně tesknou náladu ve stylu Americké krásy, v partnerských eskapádách připomene raného Woodyho Allena a groteskním rodinným půdorysem, byť daleko tvrdším, se blíží Malé Miss Sunshine.
Leč přitom si drží coenovský rukopis počínaje obrazem „žebříku do nebe“, jenž ve skutečnosti vede pouze k televizní anténě nad učesanou čtvrtí, a konče zdrcující ironií, s níž se hrdinova protivenství stupňují. Ve vlastním domě spí na na lehátku, načež je vyhnán do motelu, řeší dluhy za věci, jež si neobjednal, a na schůzkách s manželkou a jejím milencem hraje bizarní hru na „dospělé rozumné lidi“.
Očekávání fanoušků možná Seriózní muž nesplnil svou vypravěčskou polohou, v níž chybí tradiční názorná krev, zato se nešetří slovy. Jenže vyspělejší divák pocítí daleko osobněji neviditelné rány, které hrdina utrží, a zároveň se pobaví spojnicí mezi „léčbou“ rabínů a allenovských psychoterapeutů.
Bez odpovědi. Bohudík
Nádavkem dostane zajímavou lekci z židovských rituálů i výkladu světa; půvabný vrchol představuje historka o zubaři, jehož pacient měl v chrupu zakódovanou prosbu o pomoc. Jinými slovy, hledá se tu spasení, vykoupení či aspoň vysvětlení: jak lidské a jak pošetilé.
Nejen Stuhlbarg v titulní roli ryzího zoufalce se Coenům vyplatil; vesměs obsadili méně známé, ale výtečné herce, díky nimž se absurdita pozemského hemžení násobí.
A vskutku parádní, hořčí nežli žluč, je nečekané osudové finále, jímž Coenovi zaútočí na publikum bez přípravy – a právě tak náhle je opustí, v duchu celého filmu bez odpovědi. Bohudík – i když právě to zřejmě dráždí diváky zvyklé na jasné jednoznačné konce.
