RECENZE: Seriózní muž je coenovský, ale má i něco z Allena a Americké krásy

Bezmála rok trvalo, než do Česka dorazil Seriózní muž, loňský film Ethana a Joela Coenových, jenž měl dvě nominace na Oscara. Tentokrát bratři nevyhráli, ale znovu překvapili a rozhodně nezklamali.

K jedné z mála jistot ve světě kinematografie patří, že bratři Ethan a Joel Coenovi špatný film nenatočí. Střídají jen dobré snímky s ještě lepšími, přičemž Seriózní muž patří do kategorie z nejlepších – přestože z internetového hlasování vychází jen lehce nadprůměrně.

Něco z Allena

Ovšem to se dá snadno vysvětlit. Příběh, jenž měl oscarovou nominaci za scénář a film roku, po divákovi žádá trochu zralosti, nikoli jen fanouškovskou lačnost po „dalších Coenech“.

Seriózní muž

80 %

USA, 2009, 105 minut

režie Ethan a Joel Coenovi

hrají: Michael Stuhlbarg, Richard Kind, Fred Melamed, Sari Lennick

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.0

Ostatně Seriózní muž se od „minulých Coenů“ silně liší. Nemá jejich typickou zápletku, tedy amatéry zabředlé do zločinu, a navíc se odehrává na židovské půdě včetně prvků hebrejštiny a jidiš. Nicméně nesrozumitelnosti se není třeba bát, univerzálním jazykem Coenů totiž zůstává chytrý černočerný humor, kterému tu dali dosud snad nejhořčí, nejmoudřejší a nejméně efektní podobu.

Seriózní muž začíná stylizovaným prologem ve stylu historického hororu, v němž se pojí duchařina se sekáčkem na led. Vlastní děj se pak odehrává v 60. letech, kam vtáhne skvělá hudba Cartera Burwella a ospalá nálada židovské školy, kde učitel zkoumá zázrak techniky – zabavené tranzistorové rádio.

Filmy značky bři Coenovi

Po přečtení spalte - amatéři špionáže a veselý Pitt. 2008, 70%

Tahle země není pro starý - psychopat v řece oscarové krve. 2007, 80%

Lupiči paní domácí - starosvětská lupičská hříčka. 2004, 60%

Nesnesitelná krutost - rozvodová romantická komedie. 2003, 60%

Muž, který nebyl - hrdina zajatý v osudové spirále. 2001, 70%

Bratříčku, kde jsi? - hudební putování tří trestanců. 2000, 70%

Big Lebowski - vtipná pocta věčným hippies. 1998, 80%

Fargo - černočerný thriller s šerifkou. 1996, 90%

Záskok - něžný laik v čele cynické firmy. 1994, 70%

Vládne tu navenek vyrovnaný rytmus idylického předměstí – jenže hrdina, místní profesor v příznačném podání Michaela Stuhlbarga, se spokojeně jen tváří. A stojí ho to stále více sil. Vlastní děti ho přehlížejí, studenti vydírají, zkrachovalý bratr využívá a manželka mu zčistajasna oznámí, že odchází s jiným.

Profesůrek tiše trpí, dojemně loví zbytky sebekontroly a opatrně se začíná ptát: Bože, proč? Proč se vše sype a proč zrovna mně, co dělám špatně? V zoufalství hledá odpovědi postupně u tří bizarních rabínů, kde uslyší, že „nikdo nemůže vědět všechno“, načež opáčí „Ale vy nevíte nic!“.

Snad poprvé sáhli Coenovi přímo k základním otázkám bytí a poprvé se jejich film vzdáleně podobá i jiným než vlastním dílům. Má nádherně tesknou náladu ve stylu Americké krásy, v partnerských eskapádách připomene raného Woodyho Allena a groteskním rodinným půdorysem, byť daleko tvrdším, se blíží Malé Miss Sunshine.

Leč přitom si drží coenovský rukopis počínaje obrazem „žebříku do nebe“, jenž ve skutečnosti vede pouze k televizní anténě nad učesanou čtvrtí, a konče zdrcující ironií, s níž se hrdinova protivenství stupňují. Ve vlastním domě spí na na lehátku, načež je vyhnán do motelu, řeší dluhy za věci, jež si neobjednal, a na schůzkách s manželkou a jejím milencem hraje bizarní hru na „dospělé rozumné lidi“.

Očekávání fanoušků možná Seriózní muž nesplnil svou vypravěčskou polohou, v níž chybí tradiční názorná krev, zato se nešetří slovy. Jenže vyspělejší divák pocítí daleko osobněji neviditelné rány, které hrdina utrží, a zároveň se pobaví spojnicí mezi „léčbou“ rabínů a allenovských psychoterapeutů.

Bez odpovědi. Bohudík

Nádavkem dostane zajímavou lekci z židovských rituálů i výkladu světa; půvabný vrchol představuje historka o zubaři, jehož pacient měl v chrupu zakódovanou prosbu o pomoc. Jinými slovy, hledá se tu spasení, vykoupení či aspoň vysvětlení: jak lidské a jak pošetilé.

Nejen Stuhlbarg v titulní roli ryzího zoufalce se Coenům vyplatil; vesměs obsadili méně známé, ale výtečné herce, díky nimž se absurdita pozemského hemžení násobí.

A vskutku parádní, hořčí nežli žluč, je nečekané osudové finále, jímž Coenovi zaútočí na publikum bez přípravy – a právě tak náhle je opustí, v duchu celého filmu bez odpovědi. Bohudík – i když právě to zřejmě dráždí diváky zvyklé na jasné jednoznačné konce.