Na Rozkoši v oblacích se vyřádí pokrytci všeho druhu. Během filmu se totiž směje každý bez výjimky. Až dodatečně se někteří pohoršují kvůli barvitým orgiím a jiní se cítí zrazeni umělecky. Jako by si vysoce ceněný Pedro Almodóvar už nesměl dovolit oddechový úkrok od mrazivě bizarních dramat k čisté legraci pro vlastní potěšení.
Přitom nelze říci, že by režisér někoho podvedl. Od úvodních animovaných titulků razí jasnou stylizaci hravosti, ztřeštěnosti, nezávaznosti. Hvězdy Antonio Banderas a Penélope Cruzová v roličkách pozemního letištního personálu neváhají svému objeviteli sehrát pouhý štěk s nákladem kufrů, příklad malého hybatele velkých následků.
Právo na ptákovinu
Zásadní část děje se odehrává až na palubě letadla, které kvůli poruše místo do Mexika míří k riskantnímu nouzovému přistání. Obyčejná modelová hra ožívá s výstředními figurkami od věštkyně smrti toužící po ztrátě panenství, přes letitou pornohvězdu, zabijáka či zmožené novomanžele až k vesměs mužské posádce ve spleti homosexuálních vztahů. Hlavně stevardi vnášejí do nervní situace prvky travesty show, počínaje záchranářskými pokyny a konče tancem: "Pro vaše rozptýlení jsme připravili hudební číslo, chcete rozdat seznam písní?"
Almodóvar však dokáže z půdy divadelní frašky v oblacích sestoupit i na zem, neboť u jediného dostupného telefonu se pasažéři střídají, odposlouchávají, radí si a podílejí se na kouzelné etudě s mobilem "spadlým z nebe". Čím blíže k osudové chvíli, tím nevázanější je loučení se životem: alkohol, drogy i erotické běsnění však film stále drží v operetní nadsázce, zároveň bláznivé, náměsíčné i poetické.
Rozkoš v oblacích značí v režisérově tvorbě jen rozvernou zastávku, ale rozhodně ji neošidil, i katastrofické finále obešel levně, a přitom obratně. Hlavně však obhájil právo mistra na čirou sladkou ptákovinu; za to má pět procent navíc.
