Ovšem tentokrát se studio spojilo s Jerrym Seinfeldem, autorem i aktérem stejnojmenného sitcomu. A je to znát.
Létat je tak snadné
Seinfeld totiž nemá zkušenost vyloženě filmového scenáristy, spíše televizního gagmana, tudíž napsal slabší příběh, jejž podpírá vtipnými detaily. Po vzoru předešlých „hmyzích animáků“ v čele s Mravencem Z nese hrdina s teenagerovským účesem vyztuženým medem a s mobilem v tykadélku opět znaky rebela, kterému celoživotní práce u výrobního pásu nevoní.
Vydá se do lidského světa, zahledí se tam do květinářky – ale ve vší cudnosti; soudí se s medařskými koncerny o včelí produkty a pak napravuje chyby své mladické nerozvážnosti.
Na rozdíl od Shreka Pan Včelka jednak oslovuje více děti než rodiče, byť ani dospělé neurazí, jednak nezvládá přirozeně plynulou stylizaci vyprávění: střídá dost mechanicky delší upovídané pasáže s delší akcí.
Trailer k filmu Pan Včelka
Z okamžiků plných zdánlivě snadného pohybu stojí v popředí tradičně efektní letecké scény od tenisového míčku až k parafrázi klasického nouzového přistání s letadlem bez pilotů. Vrchol vzdušné zábavy pak představuje zábavná okřídlená partička „stopařů“ na předním skle auta mezi hrozivými stěrači, kterou kvůli lákavějšímu vozu s krevními konzervami opustí komár – vyděděnec.
Řečnické mezihry se vesměs týkají výchovných moralit či citových výlevů; tady už se člověk občas mrkne na hodinky. Naštěstí přinesou jednu americkou specialitu, v animované říši však ojedinělou: soudní prostředí. A třebaže tu mají zlo (podnikatelé) a dobro (zvířátka) podobu naprosto banální, dospělý pookřeje, jakmile se mezi obviněnými octnou třeba zpěvák Sting a herec Ray Liotta nebo když Afroameričan v porotě reaguje na plamennou včelí obžalobu „bílého muže“.
Trojka z přírodopisu
Některé hlášky si vychutnají hlavně milovníci významových slovních hrátek. Sem patří třeba „volební slogan“ včelí královny „Květiny jsou pro mě vším“ nebo „transvčelista“ – trubec převlečený za vládkyni úlu.
Potěší hádka, zda med představuje „přírodní produkt“ pro lidi, či „národní produkt“ včelího průmyslu. A vzácně zazní dokonce černý humor spojený s faktem, že po bodnutí včelám hrozí smrt – ve filmu amputace žihadla...
Dětem Pan Včelka určitě neublíží, jen by měly po návštěvě kina dostat hodinu přírodopisu navíc, aby učitel uvedl některé motivy filmu na pravou míru. Třeba účinek opylování by takhle popsal trojkař, nemluvě už o cudném kroužení kolem „milostného života hmyzu“. A protože romanci trubce s lidskou bytostí si ani pohádka netroufne naplnit, nosná love story v příběhu chybí.
Na druhou stranu má však Pan Včelka nečekaný půvab díky svému podprahovému vzkazu o tragických důsledcích neuvážených revolucí, jakož i o pyrrhovských vítězstvích a medvědích službách fanatických bojovníků za spravedlnost.
Mimochodem kvůli jedné takové medvědí službě je ve filmu ze zákona na odstřel i medvídek Pú – a to je nádherný žert, pro který se dá nad nudnějšími okamžiky Pana Včelky přimhouřit oko.
