"Svými činy tak vzdorují systému, který se snaží mít jejich životy co nejvíce pod kontrolou," praví slogan. Naopak z plátna v anketě zazní, že "roupama už nevědí, co by". A klíčovou otázku kolem upravených dokladů vznese nečekaně korektní úřednice: "Aspoň mi řekněte, co je na tom vtipného." Což Ztohoven bohužel nedokážou.
Obecné promluvy typu, že vytvářejí "mediální skulptury", že " skupinu tvoří akce" a jejich náplní je "pohrávání si se systémem", nepatří zrovna k filmařské výbavě, jež diváka napětím přibije do sedadel. Neomráčí ani tvrzení "výbuch byla puberta, zato tohle už je dospělá věc". Nadto mystifikace s atomovým hřibem by v kině vyhlížela atraktivněji než počítačové proměny průkazových fotek. Někdo vidí v úpravě občanky prostě podvod, umělci tvrdí: "Nám to přijde super." No dobrá, ale v čem a proč? Odpovídá se zase jen ve frázích: prý čelí systému, upozorňují na jeho vady. Na to, jak úporně se Ztohoven snaží vyvolávat svými nápady rozruch, natočili film hluboce nezáživný.
Místo drzých buřičů se představují nudní patroni, uvěznění ve smyčce bezobsažných výrazů jako "umělecký projekt o proměně identity". Rozumný režisér by je vystřihl, jenže hrdinové Občana K. vyprávějí sami o sobě v začarovaném kruhu slov i technických limitů. Kdyby režiséra Michaela Romea Dvořáka nahradil zkušený filmař odhalující Ztohoven s odstupem, prodal by zábavněji jejich akce i postoje.
Nechť si Ztohoven užívají vlastní oslavný pomníček. Ale nemohou chtít od jiných vstupné za sedmdesát minut otravných proklamací, když by bohatě stačila čtvrthodinka televizní publicistiky.
Hodnocení MF DNES: 30 %
