Píše se rok 1935 a manželé Rick a Evelyn O ́Connellyovi se vydali znovu do Egypta, tentokrát i s jejich osmiletým synem Alexem. Podnětem k výpravě se stal Evelynin podivný sen, který se jí zdál právě v noci, kdy podle starého kalendáře začal rok škorpiona.
Výprava je mimořádně úspěšná, protože nadšená egyptoložka se v podzemních prostorách někdejšího chrámu pohybuje s jistotou, jakoby tu nebyla poprvé. A tak se jim téměř bez problémů podaří nalézt vzácný zlatý náramek boha Anubia, jemuž před více než 3000 lety zaprodal svoji duši král Škorpion, vůdce válečníků, kteří padli v boji s Anubiovým vojskem do posledního muže.
Svůj vzácný nález dopravili do svého honosného domu v Londýně, ale záhy jsou zde přepadeni nevítanými hosty, kteří ví, jakou zázračnou a nevídanou moc jejich nález má. V první chvíli náramek zachrání malý Alex a právě on se záhy stane rukojmím těch, co neváhají znovu oživit mumii egyptského velekněze Imhotepa a riskovat i zánik celé civilizace.
Rick, Evelyn i její bratr Jonathan se neprodleně vydávají na cestu za záchranou malého Alexe a na jejich straně stojí i strážce Města mrtvých Ardeth Bay se svými muži.
RECENZE: Více konců, méně poezie
(recenze Mirky Spáčilové)
Mumie se vrací, což sděluje přímo název druhého dílu předchozí úspěšné Mumie. A už od počátku dává najevo, že návrat filmu bude velkolepý. Úvod, jenž vlastně shrnuje podstatu bájného mýtu, rozzáří plátno mohutnou starověkou bitvou na zlatém písku. Vzápětí se děj do „reality“ Egypta po roce 1930 přehoupne ostrým přechodem ze světla do temné hrobky, do detailu, a během pár minut představí všechny podstatné aktéry: rodinku hodných archeologů, hlavní zloduchy i posvátné brouky, kteří jsou opět při chuti a požírají vykradače hrobů ve velkém.
Ovšem i hrdinové dělají tytéž chyby: znovu otevírají zaprášené truhly a kouzelnické knihy, čímž probouzejí armády mrtvých těl. Alespoň však vlastní nepoučitelnost sami ironicky komentují: „Ano, jestli je nevyhubíme, lidstvo zahyne, to je pořád dokola.“ Nebo tváří v tvář oživlé mumii: „Před pár lety bych se tomu ještě divil.“ Příjemné zlehčování, jehož hlavním nositelem zůstala vděčná postava strýčka v podání Johna Hannaha, přiživuje i novic příběhu, přemoudřelý synek ústředního páru dříve milenců, nyní manželů. Věčné cukrování rodičů znechuceně glosuje „proboha, nechte si to na doma“ a v zajetí zlosynů se chová tak drze, že pro jejich touhu po výchovném pohlavku má divák pochopení.
Vítanou změnu přináší střední část, kdy se příběh stěhuje do staré dobré Anglie. Britské muzeum, kde povstávají kostřičky-exponáty i s cedulkami, sportovní duch „fair play“ při soubojích v boxerském stylu či dvoupatrový londýnský autobus řítící se nad Temží, aniž se nad tím v zemi agenta 007 kdokoli pozastavil, vtiskují americké velkoprodukci půvab nadsázky téměř bondovské. Ale sotva se vyprávění vrátí na poušť, stává se z pohádky hlavně akční záležitost. Nevadí výkyvy v logice - na té žánr fantasy nestojí; stačí, když během honičky jeden uřícený sdělí druhému, že na vysvětlování teď není čas.
Jenže s přílivem bojů ústících ve čtyři konce, neboť je třeba postupně zachránit syna, mámu, tátu i rodinu jako celek, se vzdaluje Mumie poezii a humoru a la Indiana Jones a přibližuje se spíše Jurským parkům. I proto, že příšerky tu hopsají jako ještěři křížení s opičkami. Triky působí dokonale, ač jen obměňují motivy prvého dílu: letadlo nahradila vzducholoď, jež na pozadí pyramid a Měsíce připomene Karla Zemana, namísto písečné bouře se zvedají hradby vod po vzoru bible. Ovšem bitky svou monotónní mnohostí unavují.
Mumie se vrací Mumie se vrací Mumie se vrací Mumie se vrací
