Z filmu Méďa |
Medvěd, který díky dávnému kouzlu mluví. Přičemž mu režisér a scenárista snímku Seth MacFarlane propůjčil nejen vlastní hlas, ale hlavně své představy o humoru, kterému není nic svaté.
Bohužel Méďa slibuje v úvodním štědrovečerním útoku křesťanských dětí na jejich židovské vrstevníky víc nekorektnosti, než jí nakonec nadělí, a legraci vyrábí vesměs jen z buranských přísad typických pro filmové pánské jízdy - od Pařby v Las Vegas po Pařmeny.
Zkrátka z někdejší jímavé dvojice, otloukánka a jeho chlupáče, vyroste párek milých, leč věčně zkouřených požitkářských flákačů bez plánů a ctižádosti, což hrdinově činorodé snoubence vadí. Celý vtip, který ovšem po prvotním překvapení vyprchá, spočívá v tom, že medvěd vyspěl stejně jako jeho majitel. Vede silácky hrubé řeči, vyžívá se v nezávazném sexu a s kumpánem sdílí slabost pro večírky, komiksy i dětinské rituály, jimiž zahánějí strach z bouřky.
Mezitím slečna probírá bizarní soužití ve třech s kolegyněmi, odráží milostné návrhy svého šéfa a řekne dost, když po jedné medvídkově párty najde na podlaze lejno, které film náležitě rozpatlá. A nejen je, Méďa přináší víc pšouků než filmařiny.
Pět chytřejších žertů se najde: plyšák v kostýmu z Hvězdných válek, výrok o "českých či baltských" genech snědé hrdinky Mily Kunisové, medvěd v obleku jako "hračka pro kluka, kterému umřela babička", oživlý Flash Gordon a léčba Bridget Jonesovou. Též Mark Wahlberg polidšťuje roli mimoně, jenž pro samé váhání málem ztratí lásku i přítele - ale než vše napraví, zalije sbírku nechutností až nečekaně krotká sentimentální limonáda.
