RECENZE: Pekelný milostný trojúhelník pro dva štětce a jeden klavír

Bille August, tvůrce oscarového snímku Pelle Dobyvatel, natočil jednu z lepších novinek jara. Alespoň filmařsky jeho Marie Kroyer účinkuje. Ale nebude to stačit.

Z filmu Marie Kroyer | foto: distribuce

Skončí nejspíš na okraji diváckého zájmu jako Renoir, s nímž Augustovo dílo pojí malířské prostředí, pečlivé retro a v neposlední řadě světlo v jedné z hlavních rolí. Světlo zakleté v obrazech hrdinčina muže, jež odlišuje mistra od mazala.

Marie Kroyer

65 %

Režie: Bille August

Hrají: Birgitte Hjort Sorensenová

Kinobox: 61 %

IMDb: 6.3

Marie Kroyer byla totiž manželkou dánského malíře P. S. Kroyera. Ubožáka zmítaného duševní chorobou s prudkými poryvy nálad, které oddaného milujícího muže měnily v nebezpečného útočníka, leč umělce uznávaného, váženého, úspěšného víc než ona.

Takže vskutku překrásná, střídavě svatá a patetická titulní postava v podání Birgitte Hjort Sorensenové sice uniká domácí beznaději v románku se skladatelem, ale v druhém, zajímavějším plánu vlastně podobně utíká k malířskému štětci. A manžel jí sdělí tvrdou pravdu: "Umění není útěcha. Na mně leží kletba obrovského nadání, ty máš jen touhu po talentu." Jako by Mozart žil se Salierim v sukních.

Prostší první plán, ovšem originální a ve svém důsledku pekelný, tvoří milostný trojúhelník provozovaný s manželovým vědomím, svolením i vydíráním. Náladě občas August pomáhá manýrou: škrtí se zásadně za bouře, do léčebny se chodí spadaným listím. Nicméně film je to vytříbený, láskyplný, čistý a nekonečně vzdálený.