Přinejmenším ve dvou ohledech se český herec v letním představení na Hradě a jeho oscarový kolega na filmovém plátně shodují: nedělají ze Shylocka ani jednoznačného zloducha, ani směšnou figurku pro lidovou zábavu.
Ale vlastně se podobají i tím, že k „svému“ Kupci benátskému nikoho jiného nepotřebují.
Filmový přepis režiséra Michaela Radforda vznikl jako koprodukce čtyř zemí: Spojených států, Velké Británie, Itálie a Lucemburska. Zjednodušeně se dá říci, že Evropa do projektu vložila scenerie a tradici, Hollywood peníze a Al Pacina. A ten je prostě k nezaplacení.
Po nečekaně brutálním úvodu se totiž snímek zklidní a ponoří do obvyklých stylových ornamentů dobových Benátek s pochodněmi, gondolami, maskami a kostýmy. Zkrátka servíruje vytříbenou podívanou bez překvapení: přesnou, uhlazenou, obrazově spíše televizní, herecky více divadelní a vůbec uctivě opatrnou.
Jeremy Irons a Joseph Fiennes, oba ušlechtile hezcí a až bezbarvě asexuální, si v rolích Antonia a Bassania dovolí jen náznak vzájemné něžnosti, ba i prostitutky s odhalenými ňadry vypadají strojeně, nikoli hříšně. Až se člověku zasteskne po drze kontroverzních modernizacích klasika, jakou předvedl třeba před deseti lety Baz Luhrmann s Romeem a Julií.
Naštěstí je tu Pacino. Nepřehání, nehřímá, nekňučí; jeho Shylock je věcný, žádná karikatura. Dobrou polovinu svého partu utáhne hravě jen hlasem, ani když se jeho hrdina rozohní, nesahá Pacino k přepjatosti. Sílu nehledá v intenzitě, důraz neobaluje do křiku a úsměv nosí Pacinův Shylock jen v koutku úst: milimetrový, skoro nepostřehnutelný.
Druhá linie děje nosí četné ozdůbky romantické pohádky; tady šlo ubírat na délce i líbivosti. I průhledné převleky žen za muže budí úsměv, který tady není namístě: nehraje se Zamilovaný Shakespeare.
Ale jakmile se vrátí Al Pacino, navrací se požitek i do sálu. Stačí jen přivřít oči a naslouchat, kterak vyslovuje své tiše nezvratné Můj úpis – My bond. I v sestavě uznávaných hvězd působí jako král mezi lokaji, jako jediný skutečně moderní herec.
