RECENZE: John Carter objevuje sám sebe, přitom ho dávno předběhli jiní

"Teď tu byl!" slyší Jára Cimrman na patentovém úřadě, kdykoliv dorazí s nějakým převratným vynálezem. Podobně se to má se spektáklem John Carter: Mezi dvěma světy, který čerpá z génia zakladatele sci-fi a fantasy Edgara Rice Burroughse.

John Carter: Mezi dvěma světy

60 %

USA, 132 minut

režie Andrew Stanton,

hrají Mark Strong, Willem Dafoe, Taylor Kitsch, Lynn Collinsová

Kinobox: 68 %

IMDb: 6.6

"Pijeme z prastarého pramene, který tu byl ještě před Hvězdnými válkami a Avatarem!" holedbají se tvůrci snímku o veteránovi americké občanské války, který se za podivuhodných okolností ocitne na Marsu. Svízel je v tom, že Lucas s Cameronem chodí k tomuhle zřídlu pít už desítky let. O Cameronovi, autorovi Avatara můžeme dokonce směle prohlásit, že nezřízeně chlemtá.

Disney udělal jistě dobře, když si pro film, jehož plná polovina obyvatel nejsou lidé, vybral režiséra pixarovského trháku Hledá se Nemo. Andrew Stanton věnuje světu pohádkového Marsu, který místní nazývají Basroom, opravdu pečlivou pozornost. Diváky čeká nádherná podívaná na rudé pláně, horská města a působivé skalní průplavy. Nutno podotknout, že podívaná by to byla i bez 3D.

Počátky Johna Cartera

První příběhy o nebojácném vojákovi, který cestuje vesmírem, začaly časopisecky poprvé vycházet v roce 1912. Pro velký zájem vyšla sci-fi E. R. Burroughse i knižně pod názvem Princezna z Marsu. I to je hit, a tak nakladatelství přidává další díly. Tiskem vychází třeba Bohové na Marsu nebo Pozemšťan vojevůdcem. Série nakonec čítá jedenáct svazků a od roku 1940 je publikována i v komiksech po celém světě.

Johna Cartera četli pod lavicí už naši dědové, do Československa dorazila jeho dobrodružství v roce 1927. Vydavatel Ladislav Šotek dráždil hlad čtenářů po dobrodružství nádherným avízem. "Strhující děj překvapuje líčením neznámých krajin planety Marsu, jejíž prazvláštní obyvatelé, namnoze zrůdná stvoření, zápasí mezi sebou o nadvládu. Úsilí bojů cílí k výhradnému opanovaní bezpečných míst planety, která pozvolna spěje k zániku."

Při pohledu na ilustrace k prvním Burroughsovým knihám je jasné, že se jimi režisér nechal inspirovat. Nebeská plavidla připomínající velké vážky jako by knižní předloze z oka vypadla. S úzkostlivou láskou je pečováno i o animované postavy, které působí zcela věrohodně a realisticky.

Nesnáz je paradoxně s postavami z masa a kostí. Ve vyprávění, které ctí žánr dobrodružné pohádky s romantickým nádechem, působí představitel hlavní postavy Tylor Kitsch jako pěst na oko. Jak dlouho budou ještě američtí herci zabetonovaní v postavě floutka, který si v realitě nové kultury značkuje prostor kálením na její nejsvětější tradice?

Kitsch je jako John Carter od první vteřiny opravdu nesnesitelný, nejen tím, že si plete šarm chrabrého hrdiny s drzostí tupého hrubiána, ale především svou podobností s Jakem Sullym, mariňákem, který infiltroval kmen Navi v Cameronově filmu Avatar. I John Carter je vlastně jen svou kopií, která se ze Země na Mars pouze replikovala.

Kmen marťanských indiánů je na rozdíl od původních obyvatel avatarské Pandory zelený a má čtyři ruce. A také má poněkud jiný hodnotový žebříček, kterému je například cizí genderová rovnost a přímo nenávidí projevy slabosti. Po seznámení se svérázným pohledem zelenáčů na život nepřekvapí, že se dobře baví tím, jak se mezi sebou pomalu, ale jistě vyhlazují dva lidské kmeny lišící se pouze barvou svých vlajek.

Z filmu John Carter

Ač se hrdinovi nejdříve pranic nechce, brzy propadne kouzlu princezny jménem Dejah Toris (Lynn Collinsová) a přidá se na stranu jejího města. Metropoli Helium ohrožuje bezohledný rival zbraní nepředstavitelné síly. Carter nabízí své výjimečné schopnosti, které nabyl díky odlišné gravitaci na rudé planetě.

Jak děj nabírá na obrátkách, trčící přehrávání Taylora Kitsche (ano, to jméno je příznačné) poněkud otupuje. Solidní příběh s množstvím zvratů a akce diváka chtě nechtě přišpendlí do sedadla a vezme ho na dech beroucí pouť po neznámém světě, kde mezi sebou válčí plachetnice na solární pohon a noční oblohu ozařují dva měsíce.

Celkový dojem kazí klišé s amfiteátrem a běsnícími opicemi a krvavá řežba mezi Carterem a družstvem zelených, končící v nepředstavitelné hromadě mimozemských mrtvol. Na škodu je také téma plešatých pletichářů, kteří zpovzdálí tahají za nitky s úmyslem zničit planetu.

Po dojmech jak na houpačce tak asi odejdete ze sálu poněkud zmateni. Jestli vznikne další díl a Disney prorazí s vysněnou franšízou po vzoru Pirátů z Karibiku, je tedy ve hvězdách.