Na počátek zmiňme problém s Clivem Owenem, ktrý hraje „tuplovaného kořena“, jak hlavního hrdinu nazve záporák Vincent Cassel. Ne že by Clive nebyl dobrý herec, ale nějak představitel drsňáků nějak nepřiměřeně vyměkl. Až na samotné finále.
Podporuje to i fakt, že se dlouhou dobu vlastně nic moc neděje, respektive - nemáte pocit, že by se něco dělo. Film nemá spád, což vzhledem k jednomu přepadení, jedné mrtvole a jednomu znásilnění není pro režiséra Mikaela Håfströma zrovna nejlepší vizitka.
Finále, při kterém se Clive Owen coby Charles konečně pochlapí, už je dost chabá záplata, navíc v tu chvíli trochu bije do očí nepoměr mezi motivy, po kterých se snímek svezl. Pomsta za zavražděného kolegu? Do konce dovedená záchrana rodiny? Pomsta za sebe samotného?
A teď si představte, že jste vyšli z kina a už hodinu sedíte někde v baru a většinu nudné vaty jste spolehlivě zapomněli. A zbyde vám skoro biblický příběh o chlápkovi, který se provinil pouze tím, že uhnul z vytyčené cesty, chtěl svůj šednoucí život oživit nevěrou a od té chvíle je systematicky trestán.
Jasně, že podvádět ženu se nemá, ale vzhledem k jeho situaci mu to nemůžete mít za zlé, navíc se vlastně nic nestane. Ani se de facto nemá co stát. Následné události nejsou trestem za provinění, ale za podlehnutí pokušení.
Gauner, který Charlese vydírá, také není vlastně žádná trubka, ale v rámci možností celkem sofistikovaný grázl. A když říká „Podívej se kolem sebe, měl jsi všechno, a takhle sis to posral!“, docela trefně leje vodu na mlýn Charlesových výčitek a s trochou fantazie stojí v roli Charlesova osobního biřice.
Což je všechno veskrze zajímavé, že, jenže i tak se prostě nezbavíte dojmu, že jste si nad pivem (nebo co to v našem imaginárním baru zrovna pijete) dotyčný film sami zkrášlili.
