RECENZE: Přichází světový hit Hledá se Nemo

Zřejmě jsme právě viděli příštího nositele Oscara za nejlepší animovaný film roku, znělo sálem po promítání snímku Hledá se Nemo. Nejen to: sotva se člověk trochu otřepe z radosti, kterou si nese z kina, napadne ho, že i vítězství v oblasti animovaného žánru by vlastně bylo nespravedlivě malé.

Rybky, jak se filmu přezdívá mezi fanoušky, by totiž klidně obstály i vedle mnohých hraných filmů. Stačí se zbavit starých předsudků odvozených z kreslených grotesek pro děti, že „animák“ je něčím menším, vedlejším, pokleslejším než „opravdový“ film.

Kdyby se Nemo posuzoval napříč profesemi, mohl by bodovat za scénář, režii, triky i za neviditelné výkony herců včetně výjimečného českého dabingu. A jako celek stvrzuje prapodstatu kinematografie: naplnit diváka úžasem.

Hledá se Nemo

80 %

USA, 2003, 105 min.

režie Andrew Stanton, Lee Unkrich, Oren Jacob

Kinobox: 85 %

IMDb: 8.2

Studio Pixar, kde se zrodil, musí být zázračné místo, kam si dospělí chodí do práce hrát. Nema uvádí předfilm z roku 1989, něžná romance o pouti sněhuláka v těžítku za figurkou slečny v plavkách, vtipná od první vteřiny až k titulkům s hudebním doprovodem „blablabla“. Malý dávný zkušební skvost. Pak přijde ten velký a nový, Hledá se Nemo.

Sdělení příběhu je nadčasové, nadnárodní a příbuzné Svěrákově Obecné škole. Také zde objevuje syn ve všedním, ba směšném otci nečekaného hrdinu, i tady se sladká nevinnost láme v zralé poznání, a hlavně i Nemo je především komedií. Jeho humor je však ostřejší, děj nespoutanější, jazyk mladší, akce výbušnější. Je to moderní generační bajka s dvěma klíčovými prvky: výtvarnou krásou a ukrutnou švandou.

Do tajemné ojedinělosti podmořské říše vnášejí autoři zlehka běžné obřady i tragédie lidského světa. Rybí pár zvažuje bydlení pod sasankou, „na dobré adrese,“ v blízkosti školy pro očekávané potomky, když udeří dravec a ze šťastné rodinky zbude jen otec Marlin a syn Nemo. Ivan Trojan nádherně namluvil starostlivého tatíka, přehnaně úzkostlivého, opatrného, vysmívaného sousedy, kdykoli zkusí vyprávět anekdoty.

Tehdy malý Nemo obrací oči v sloup, zarputile vraští obočí, vzdorně špulí pusu - a předvádí vlastní odvahu, což se mu nevyplatí. Po dramatické akci skončí v síti potápěče a pak v akváriu zubaře v Sydney, čímž se děj lomí ve dvě stejně napínavé i zábavné roviny. Za záchranou syna pluje otec, rybka Dora a postupně celý oceán, souběžně útěk plánují i vězni v akváriu.

Charakteristiky postav obou říší mají rozkošné styčné body se suchozemci. Dora, s níž si báječně vyhrála Barbora Munzarová, trpí výpadky paměti, sklonem k nepřetržitému zpěvu a leckdy nesnesitelným optimismem. Žraloci pořádají v minovém poli ubrečenou skupinovou terapii jako od Woodyho Allena, ale jen ucítí krev, rozpoutají zběsilou honičku s výbuchy torpéd. Ryby mluví ze spaní - „Budeš to ještě jíst? Bacha na ten háček“ - i s domnělým vlastním svědomím, trpí mezi žahavými medúzami, což je scéna neskutečně nádherná i hrozivá.

Želvy jako teenageři pěstují adrenalinové sporty, jonášovská velryba zpívá v mystickém dialektu, rackové útočí jako stíhačky. A mikrokosmos v akváriu odborně probírá zubařské zákroky, koná pohanské noční rituály, vymýšlí kaskadérské kousky hodné Stallona i chytrácké triky, jak zašpinit akvárium: „Buďte jako prasata, včetně myšlenek!“ Zlo ztělesňuje ječící holčička s rovnátky, jinak lidé hrají role podružné a vedle dokonalých zvířat druholigové i technicky. Nicméně animační bravurou Nemo předčil Dobu ledovou i Shreka, jehož chytrému vtipu se téměř vyrovnává.