Gran Torino je vůz značky Ford z roku 1972, nablýskaný veterán, do nějž hrdina kdysi u běžícího pásu sám vmontoval součástky.
K veteránům patří i jeho dům v kdysi udržované čtvrti, kterou dnes ovládli cizinci, jeho stará věrná labradorka, puška z korejské války, sbírka nářadí správného chlapíka, který umí v domácnosti všechno spravit, vybledlá, leč hrdá americká vlajka na jeho domě – a hlavně on sám.
Právě ovdověl, nebezpečně pokašlává, nicméně dospělé syny, k nimž nikdy nenašel vztah, vyhání i s hrabivou vnučkou pryč hned po pohřbu. Nevrlý starý pán, který si nebere servítky ani před knězem, už chce mít jen svůj klid s plechovkou piva na verandě – a ten mu ruší noví sousedé – Asijci.
Zvláště plachý kluk vychovávaný v ryze ženské domácnosti, který se pod tlakem gangu svých krajanů pokusí ukrást hrdinovo Gran Torino.
Průhledný děj i jeho humánní poselství jsou sice jasné, jakmile si Eastwoodův neruda před „žlutými krysami“ prvně uplivne: podle všech zákonitostí se starosvětský Američan a mladý Asijec prostě musí sblížit a jeden druhého změnit. Ale proces typu „Já z tebe udělám chlapa, ty ve mně najdeš tátu“ má naštěst í okamžiky drsné i zábavné a v těch starosvětských si uchovává jistou dojemnost.
Jiný už nebude
Pravda, občas je pokušení přímočarosti silnější než Eastwood, tedy zejména Eastwood-herec. Když dává najevo nelibost, vrčí málem jako King Kong; je-li zaskočen, upustí sklenku; a silácky drsný výraz nepřístupného desperáta skrývajícího měkké srdce plné dávných jizev nemění už léta, takže občas zavání parodií. Ale zároveň patří k nostalgickému kouzlu a ve filmu Gran Torino má Eastwoodův styl vysloužilého kovboje tu výhodu, že zapadá do soukolí zvoleného humoru.
PodlehnePodlehneK nejzábavnějším výjevům patří scény, kdy zarytého samotáře zlomí dodávky dobrot od asijských kuchařek ze sousedství. |
K nejzábavnějším výjevům patří scény, kdy zarytého samotáře zlomí dodávky dobrot od asijských kuchařek ze sousedství, nebo lekce, kdy mladíka zasvěcuje do mluvy „pravých chlapů“.
Což je zároveň nádherný způsob Eastwoodova protestu proti pokrytecké politické korektnosti: s kamarádem se titulují „ty polskej ksindle, ty italskej zmetku“, aniž se urážejí.
Zkrátka Gran Torino oprašuje tradiční hodnoty staré dobré Ameriky s muži, kteří nosí zbraně, ale ne vždy je použijí. Má podmanivou náladu místa z jiných časů, kam frajírci z mexických či asijských gangů přinášejí zbabělost. Občas sklouzne k příliš křiklavé moralitě, což se týká hlavně karikatur hrdinovy vlastní hamižné a necitlivé rodiny; naopak asijská komunita, vesměs neherecká, šíří nevtíravou přirozenost. A situace plné napětí, strachu či krutosti umí Eastwood-režisér inscenovat velmi účinně.
Navíc přesto, že téma odplaty, oběti a vykoupení leží od počátku okatě na stole, ponechává si film tajemství, jakým konkrétním způsobem k němu hrdina proti hrubé tupé přesile dospěje. Clint Eastwood už prostě jiný nebude, v podstatě i Gran Torino propojuje westernovou poetiku s prvky moderní gangsterky v obalu vkusného melodramatu.
Ale svým osobitým způsobem, totiž způsobem právě a pouze eastwoodovským, v sobě i takové banality jako vojenské řády nebo socha Svobody nesou zvláštní jímavost. Dá se jí zasmát, ale ještě příjemněji se jí podléhá.
