Pod titulem Ošklivá pravda měl divák alespoň pětiminutovou naději na překvapení, kdežto název Chceš mě, chci tě mu říká rovnou, že není co řešit.
Ideál vs. nadsamec
Počáteční nevraživost hrdinů ani jejich závěrečné sblížení včetně plačtivé hodiny pravdy se neliší od jiných romancí. Režisér Robert Luketic projeví invenci jedinkrát, když při opatrně „hříšném“ tanci nechá kameru vyprodat výstřih Katherine Heiglové z nadhledu.
Gerard Butler zapadá do vzorku sedlácky podsaditých typů, kterými současný Hollywood nahrazuje někdejší módu manekýnů – právě na jednoho takového ideálního prince má hrdinka políčeno. A celá zábava, jíž se jinak neplýtvá, se odvíjí od jejího lovu na pana Dokonalého, při němž ji coby poradce dálkově řídí pan Nadsamec. Vrchol situační komiky představují vibrační kalhotky u firemní večeře, ale měla si je obléci lepší herečka. ́
Butler sice Heiglovou s lehkostí přehrává, ale robustní prostořekost jeho role se musí vychutnávat rychle jako oběd u stánku, protože nátěr nekorektního hrubiána se brzy začne drolit. Ukáže se, že je v jádru dobrák, že jeho cynismus zavinilo zlomené srdce, že miluje děti... prostě do vší té tuctové unylosti přibyl i další romantik pod drsnou maskou.
Jakmile jeden druhého poučí, napraví a rozněžní, začnou milenci zákonitě nudit. Ani jednu ze tří scenáristek nenapadlo, že by slzavá údolí přemostilo vtipem více prodané televizní zákulisí. Bohužel vděčné kulisy posloužily jen poslednímu klišé – vyznání v přímém přenosu. Ošklivá pravda je ve skutečnosti hezounká lež, učesaný bezkrevný románek.
