Za to herci pochopitelně nemohou, každý sám za sebe se překonává, jen navzájem jako by se lehce míjeli - což je u filmů založených na „parťácích“ znát. Člověk se dokonce přistihne, že raději by svůj čas trávil s epizodní dvojicí tupějších strážců zákona, kteří bizarní smrtí vyklidí scénu právě pro hlavní párek ctižádostivých outsiderů.
A těm všechno dlouho trvá: než se porvou na pohřbu či obalí auto kokainem, provozují až rozhlasovou výřečnost. Občas s vtipnými drobnostmi, jako jsou píseň o pálení knih s Harrym Potterem, sestřih série úplatků či rozdíl mezi baletkou od svislé a horizontální tyče, ale pořád je to jen konverzace.
Navíc se film neumí rozhodnout mezi ztřeštěnou absurditou a vlažnou úsměvností, takže jako na houpačce střídá zábavnost s trapností.
Dávno vyčichlá zápletka potěší žertem s Čečenci a Nigerijci; akce v závěru je zbytečně přestylizovaná a vzdor golfové bitvě s vrtulníkem nevýrazná; jako celý film. V televizi za deštivé noci neurazí, ale dá se bez něj žít.