RECENZE Až tak moc tě nežere: Variace na Sex ve městě, či nový pokus o Lásku nebeskou? Moc nezabírá

Romantická komedie Až tak moc tě nežere startovala ve Státech počátkem února, takže ji fanoušci stihli rozebrat. Mimo jiné usoudili, že ve filmu, jenž má zítra českou premiéru, se muži i ženy chovají jako potrhlí pitomci a že Ben Affleck prostě neumí hrát.

S tím posledním lze souhlasit; na druhé straně však silný soubor hollywoodských hvězd dává snímku atraktivní nátěr a v řadě případů i hereckou jiskru. I když to platí nejvíc o nejméně známém jménu – o Ginnifer Goodwinové, jejíž hrdinka shání známosti s až dojemnou přímočarostí a věcným poradcem na telefonu.

Až tak moc tě nežere

60 %

USA, Německo, 133 min.

režie Ken Kwapis,

hrají Jennifer Anistonová, Scarlett Johanssonová, Drew Barrymorová, Ben Affleck

Kinobox: 65 %

IMDb: 6.4

Zábavným východiskem filmového kurzu lásky se stal ženský sebeklam, jejž tu shrnou slova: „Když se chlap chová jako hulvát, miluje tě.“ V úvodním sestřihu podléhají sladkému mýtu dámy z japonských mrakodrapů i afrických chýší; až hrdinky z Baltimore objevují, že muži natolik rafinovaně nefungují. Dávají-li ženě najevo nezájem, pak ji doopravdy „až tak moc nežerou“.

Variace na Sex ve městě

Scarlett Johanssonová se z výhry v samoobsluze těší tak nakažlivě, že omámí ženatého zákazníka, jehož manželka alias Jennifer Connelly se věnuje úpravám bytu. Affleckův hrdina žije s postavou Jennifer Anistonové, leč nechce se ženit. A Drew Barrymore hraje ženu, jejíž milostné výboje putují po linkách moderních technologií. Ti všichni procházejí kapitolami jako z příruček či poraden časopisů: co dělat, když muž nevolá nebo žena odmítá sex.

Hrají se zkrátka variace na seriál Sex ve městě; hrdinové se potkávají, rozcházejí a hlavně takzvaně řeší, co tím či oním partner mínil a jak se zachovat. Je to milé, občas vtipné, ale upovídané a kvůli široce pojatému půdorysu postav mírně nepřehledné.

Vydařenější okamžiky se střídají se slabšími; děj se blíží nule, jeho úlohu přebírá série trapasů či výměna duchaplností, jež někdy hraničí se zastydlou pubertou.

Ale není to komedie hloupá, fraškovitá ani nechutná. Místy se dokonce překlopí do smutku a marnosti ze zaslepenosti citu; to jsou okamžiky, kdy se blíží svému zjevnému vzoru, podobně vystavěné Lásce nebeské.

Jenže ji napodobuje pouze strukturou, jinak klouže po povrchu. Všímá si víc typického než jedinečného, takže osudy i omyly splývají. Příběh Až tak moc tě nežere sice převyšuje tuctové romantické historky, ale na Lásku nebeskou nestačí. Je líbivý, ale nezralý a jeho hrdinové nečiní ony sladké bláznivé hlouposti, jenom o nich mudrují.