A protože vešla do kin tiše, bez kampaně a premiéry, diváci třeba ani nevědí, že jde o pokračování Takové normální rodinky. Pravda, byl všední den dopoledne, ale i tak se na prvním představení v pražských Letňanech sešli v sále pouze dva lidé. Navíc úvod viděli bez „uřezaných“ hlav, než promítač uzpůsobil formát.
Nováčci a vetřelci
RodinkaČR, 2010, 92 min. režie: Dušan Klein hrají: Jaromír Hanzlík, Jana Štěpánková, Daniela Kolářová, Lucie Vondráčková |
Zkrátka seriál, natož situační komedie čili sitkom, vypadá na plátně vždycky nepatřičně. Samozřejmě kina hostí třeba fanouškovské maratony kultovních sérií, ovšem Rodinka neběží jako celek, vznikla sestřihem z šesti epizod. A právě ty účelové střihy z ní trčí okatě, rušivě až neurvale. Jinak účinkuje samostatná televizní půlhodinka, jinak „průlet“ celým seriálem připomínající spíš dlouhou upoutávku.
Bezesporu je příjemné vidět oblíbené hrdiny po třiceti letech pohromadě, byť z původní herecké sestavy zbyli jen tři: seriálové sestry Jana Štěpánková a Daniela Kolářová, které až dojemně „dědí“ gesta své maminky alias Dany Medřické, a Jaromír Hanzlík coby manžel druhé z nich. Utrápenější part Kolářové zastiňuje Štěpánková, neboť si nadále, i na půdě nostalgie, drží moderní ironický odstup.
Dosadit do někdejšího dokonalého soukolí nové součástky znamená riskantní sázku. Něco vyšlo: snacha Lenky Vlasákové přirozeně zapadla do maminkovsky vlídné partičky a Petr Forman v roli jejího muže jako by něhu nepraktického mimoně převzal od svého seriálového otce, jehož hrál Eduard Cupák. Naopak mimo tóninu se ocitají estrádně veselí „vetřelci“, třeba sousedka Nadi Konvalinkové či prodejce realit Josefa Náhlovského.
Jenže za to může i jistý posun žánru. Ač text vychází z námětu autorky původní série Fan Vavřincové, ubylo v něm jedinečných jiskřivých ulítlostí dováděných ad absurdum, a hlavně hodinářsky vypracované situační komiky.
Trapasy se dílem krotce odvyprávějí – pád Hanzlíka v tanečních pro dospělé, dílem ždímají z vcelku typických zápletek a banalit zbytečnou doslovností – promáčená Konvalinková. Že producent do Rodinky propašoval ukázku z jiného svého projektu, pohádky Peklo s princeznou, asi běžný divák nezachytí, zato ho může unavit řada vysvětlivek odkazujících k minulosti.
Sám „film“ s neviditelnou režií Dušana Kleina vydá na čtyřicetiprocentní známku, tři věci však radí smířlivost. Zaprvé herci, kteří pro „svou“ Rodinku cedí krev, pot a slzy; zadruhé vědomí, že ve verzi pro televizi může působit líp. A zatřetí fakt, že předloňský film Taková normální rodinka, jenž pouze zneužil legendu, byl daleko slabší.
