RECENZE: Film Na sv. Valentýna se hodí jen k Valentýnu, na Lásku nebeskou nemá

V pražském kině Lucerna měli výhodu. Předpremiéru romantické komedie Na sv. Valentýna totiž hostili už v neděli – přesně v den svátku zamilovaných. Také ve Státech startovala o valentýnském víkendu, což jí vyneslo přes padesát milionů dolarů a místo v čele žebříčku s tržbami.

Jenže do celé sítě českých kin dorazí valentýnská novinka teprve pozítří, s křížkem po funuse. A zatímco na výjimečný film se dá jít kdykoli, lehce nanicovatému snímku pro jednorázovou příležitost by pomohla právě nálada daného svátku. Neboť ač se jí snaží podobat, na nadčasovou Lásku nebeskou nestačí.

Procházka městem

Na sv. Valentýna

60 %

USA, 2010, 90 min.

režie Garry Marshall,

hrají Anne Hathaway, Jessica Alba, Ashton Kutcher, Julia Robertsová, Shirley MacLaine

Kinobox: 58 %

IMDb: 5.7

Na internetu už sice znějí výhrůžky, že za smrtelně urážlivé srovnávání průměrné americké romantické komedie s britskou královnou stejného žánru by si měl dotyčný opovážlivec vyříznout srdce, ale vnější podobnost prostě nelze obejít: bije do očí. Film Na sv. Valentýna v režii Garryho Marshalla totiž vychází z téhož konceptu jako Richard Curtis ve své Lásce nebeské: sleduje vztahy několika lidí v jednom městě a v krátkém časovém úseku.

Leč Marshall není Curtis, a hlavně na britského mistra inteligentního smíchu s hořkými podtóny nemá autorka valentýnského scénáře Katherine Fugate, která přivedla na svět třeba teenagerovskou love story Princ a já. Ve filmu Na sv. Valentýna se dostala trochu výš, ale pouze do kategorie „vcelku milé“, nikoli na stupínek „závratné“.

Ve srovnání s Láskou nebeskou obsahuje valentýnská mozaika více načechrané růžové vaty než sarkastického vtipu a na rozdíl od londýnských zrale pošetilých hrdinů jsou ti hollywoodští spíše lehce pubertální – jako dva z nich, středoškoláci, kteří se připravují na svůj první sex ve stylu bláznivých situací a la Prci, prci, prcičky, leč nakonec změní plány.

Návrat?

Návrat?

Film Na sv. Valentýna po sobě zanechá pouze povšechný pocit bez potřeby navracet se k němu znovu a znovu.

Mirka Spáčilová

Projevy citu se tu přelévají do obchodních symbolů. Rudých srdcí či růží je ve filmu Na sv. Valentýna víc než svíček ve vánoční Lásce nebeské. Vděčné a občas vskutku zábavné situace mají anekdotický obsah, ale často vyšumí do prázdna bez pointy.

Chlapec „nemocný láskou“ je téměř kopií svého předchůdce z Curtisova filmu, obecně však losangeleské leporelo postrádá jedinečné, výlučné až bizarní lidské typy. Jsou to vesměs samí příjemní úhlední lidé, kteří vedou diváka na sladkobolnou procházku svým městem – ne náhodou se film Na sv. Valentýna atmosférou přibližuje spíše povídkovým mozaikám snímků Paříži, miluji tě nebo New Yorku, miluji tě. A perlivou přísadou, jež mu v marné honbě za Láskou nebeskou chybí, je po staletí chráněný a pěstěný britský národní poklad jménem duchaplnost.

Nicméně jistou povrchní pomíjivost vykoupí zástup hvězdných herců, byť málokterý z nich se může na svém úzce vykolíkovaném prostoru pořádně předvést. Hollywoodská kuchařka myslí na to, aby podchytila všechny generace, takže pro dorostenky jsou tu idolové Ashton Kutcher či Taylor Lautner, pro střední věk Julia Robertsová bavící ve vojenských maskáčích, než tajemství její role odhalí sentiment, a pro pamětníky Shirley MacLaine, jíž závěr věnuje dvojroli s příchutí retra.

Není důvod k repríze

Ale ano, byly tu už i horší romantické komedie než Na sv. Valentýna, zvláště v očích čerstvě zamilovaného páru, který se v kině poprvé vezme za ruku právě 14. února. Marshallův film však po sobě zanechá pouze povšechný pocit bez nutkavé osobní potřeby navracet se k němu znovu a znovu. Zkrátka šedesát procent mu náleží pod dojmem zbytkových nálad valentýnské smířlivosti, ve všední dny má blíž k padesátce.