Humor, o nějž v předloze Nicka Hornbyho není nouze, tudíž film s gustem stvrzuje. Ale nezbavuje se ani smutku, jenž je podhoubím smíchu.
Rozhovor s Chrisem a Paulem Weitzovými najdete ZDE. |
Příběh Jak na věc bývá nazýván mužskou obdobou Deníku Bridget Jonesové. Zatímco trhlá boubelka Bridget zoufale sháněla stálého partnera, Will se trvalého vztahu, rodiny, dětí, závazků děsí víc než čert kříže. Hlásá, že každý člověk je „osamělý ostrov“, že on vlastní problémy nemá a ty cizí se ho netýkají a že si do soukromého pohodlíčka nikoho nevpustí.
Až náhodné zjištění, že pro milostný lov jsou ideální kořistí matky-samoživitelky, mu vnukne nápad vydávat se taktéž za opuštěného tatínka - scénka, kdy tuhle roli sehraje v klubu zhrzených matek a sám sebe svou lží rozpláče, patří ke Grantovým parádním okamžikům. Tady potká „protivného fracka“ Marcuse, jenž po matčině pokusu osebevraždu odhalí, že „dva lidi je málo, nutní jsou aspoň tři“ - a vnutí se do Willova života.
Je nasnadě, že zvolna jeden druhého obohatí a polepší. Ale naštěstí tak činí téměř bez sentimentu, s britským darem sebeironie a střízlivosti, jichž se američtí režiséři, bratři Weitzovi, chopili s takovou přirozeností, jako by jejich předešlý pubertální film Prci, prci, prcičky vůbec neexistoval.
| Jak na věc Velká Británie, 2002 | |
|---|---|
| režie | Chris a Paul Weitzovi |
| námět | Nick Hornby |
| scénář | Peter Hedges Chris a Paul Weitzovi |
| kamera | Remi Adefarasin |
| hrají | Hugh Grant Toni Colletteová Rachel Weiszová Nicholas Hoult Victoria Smerfitová |
| hudba | Damon Gough |
| původní název | About A Boy |
| délka | 101 minut |
| žánr | komedie |
| Jak na věc - premiéry | |
| kina | 1. srpna 2002 |
Avšak tak jako není spravedlivé zužovat Deník Bridget Jonesové na veselý obrázek milostného pachtění, ani Jak na věc není jen zábavnou historkou o napraveném záletníkovi. V obou se pod šlehačkou vtipných citových kotrmelců tají i zpráva o stavu společnosti, v Grantově postavě pak břitká polemika s diktátem „jinakosti“. Marcusova matka, v podání Toni Colletteové báječná dámská obdoba zastydlého hippie Big Lebowského, totiž pěstuje vegetariánství a menšinovou kulturu.
Zakazuje synovi hamburgery, populární hudbu, generační módu - a jak ho tlačí do vlastního vkusu prý „lepšího, nekomerčního“ stylu, neuvědomuje si, že ho vystavuje krutému výsměchu jeho vrstevníků. A právě Will, ač bezdětný, má pro tyhle křivdy přesný cit. Učí Marcuse, kterak přijmout vnější masku „stádnosti“ - stačí vyměnit staré škrpály za módní adidasky - a přitom si zachovat vnitřní osobitost.
Servisní článek k filmu najdete ZDE. |
Symboly dobových idolů film oproti knize obměnil. Například hudební modlou, již Marcus díky Willovi objevuje, už není Kurt Cobain a skupina Nirvana, nýbrž současný rap. Scénář proto musel opustit i silné knižní finále vyhrocené právě Cobainovou smrtí, ale našel vcelku slušnou, divácky vděčnější náhradu v trapném zpěvu na školní besídce, jenž je tu oslavou dobrovolné ztráty důstojnosti ve jménu dobrého skutku. A opět hlavně smíchu.
Po stránce filmařské komedie nepřináší žádný průlom, dá se bez újmy vidět i v televizi, s jejímiž prvky také dost vtipkuje. Vypráví klidně, vkusně, uměřeně, humor těží z rozporu mezi činy postav a jejich osobním komentářem či ze žánrových hrátek, třeba s westernem, když chlapec hrozí: „Já se vrátím!“
Nenucený, krotký tvar však filmu zaručuje, že nevyjde z módy - jde o typický dobový hit, který přesto nestárne. Navíc malý Nicholas Hoult tu zlomil prokletí přesládlých klučinů. A Hugh Grant? - přinejmenším dámy vědí, že ten nemůže selhat. Dokonce nevadí, že mu sobecký prevít v úvodu sluší líp než závěrečný kajícník.
Ve světě už film sbírá milionyKomedie Jak na věc se už stává mezinárodním šlágrem. Ve Španělsku utržila jen za první víkendové promítání téměř 587 tisíc eur. V domovské Británii začínala na přelomu dubna a května se třemi miliony liber za úvodní víkend, v červnu už měla na kontě téměř sedmnáct milionů liber. Ve Spojených státech startovala o něco později, počátkem prázdnin překročila čtyřicet milionů dolarů na tržbách. Souběžně s českou předpremiérou filmu zakončující karlovarský festival, kam s dětským hrdinou Nicholasem Houltem přijeli i režiséři, bratři Weitzovi, vyrazil Hugh Grant, nejslavnější tvář snímku, na světové propagační turné s první zastávkou v Tokiu. Ode dneška se film promítá také v Austrálii či Rusku, vzápětí přibudou Německo i Rakousko a teprve v listopadu Francie. |
