Nad animovaným snímkem Já, padouch z roku 2010 si člověk rozchechtaný až k slzám dovolil jediný povzdech: Škoda, že v pohádce se musí každý, i ten nejzábavnější zlosyn napravit. Proto druhý díl, jenž vstupuje do českých kin coby předpokládaný hit rodinných víkendů, provází lehká nedůvěra: může polepšený neurvalec ještě rozesmát?
Chválabohu může. I když už postrádá moment překvapení, Já, padouch 2 si uchoval nadhled grotesky, který dovoluje pohrát si s jakýmkoli žánrem. Tady se špionážní bondovkou, neboť bývalý velepadouch, nyní otcovsky oddaný vychovatel tří holčiček, dostane za úkol odhalit záhadného superpadoucha.
Od minule přibyly, dost zbytečně, ještě trojrozměrné efekty. A kde je 3D, tam musí vyprávění začít zběsilým letem, tentokrát nad polární krajinou, z níž Rusům zabraným do karet zmizí přímo před očima celá základna coby efektní nástup neznámého zlosyna.
Nezbední Mimoňové opět řádí. Upoutávka na pokračování Já, padouch
Z titulního hrdiny se sice stal taťkovský dobrák, ale přesto umí šlápnout do porcelánu, jak hbitě předvede na dokonale přeslazené dětské oslavě. Navíc většinu gagů ve "dvojce" přejímá armáda jeho žlutých poskoků Mimoňů, zabírajících zejména na drobotinu v kině. Nicméně pestrou typizaci charakterů a nápaditost gagů jim ani dospělí nemohou upřít.
Jistě, špionážní zápletka si drží modelovou podobu, nicméně k ní přibaluje vděčné technické hračky jako autoponorku; coby bonus přihodí potrhlou agentku, k níž barva hlasu Veroniky Žilkové neobyčejně sedne. Vůbec dabing jako celek se vážně povedl.
Nelze popsat slovy
Najdou se motivy útočící laciněji a přes míru, například výrazy velezadek a megaprd nebo reklamně lákavé nákupní středisko, v němž se klíčová část příběhu odehrává. Na druhé straně je však vykupuje černý humor pro pokročilé, třeba přestup jedné postavy ze služeb hrdiny ke konkurenčnímu padouchovi zdůvodněný slovy "nové místo, víc zla, volné víkendy". A kouzelný sarkasmus shazuje veškeré lyrické okamžiky jako sen zamilovaného Mimoně či teenagerky, jejíž idol v kožené bundičce pohazuje umnou ofinou.
Bez půvabu není ani mexická stylizace od hudby k poživatelným sombrerům a způsob, jak nevtíravě tvůrci spojují akční špionážní linii s civilností soukromého traumatu "tatínka", jenž začíná žárlit na dospívající dceru. Místy si člověk říká, že 65 procent by filmu stačilo, jenže pak přijde nádherně nevybíravá etuda z povinného rande s tupou blondýnou a sedmdesátiprocentní známka sedne jako ulitá. Za zjištění, že opovrhovaný "animák" zůstává leckdy poslední výjimkou, kterou nelze popsat slovy. A na tom přece filmy stály.
DO KINA: Několik filmových novinek tohoto týdne a mezi nimi i Já, padouch 2
4. července 2013 |
