Hrát Figarovu svatbu v domovském 18. století je dnes v podstatě zakázané, hledají se tedy pro ni nová místa pobytu. Také Richard Eyre ji raději usadil jinam, zkusil to s koncem třicátých let dvacátého století, ale více než povrchně vizuální dojem z toho nevytěžil. Robustně působící scéna se stěnami v podobě zdobných mříží měla evokovat vznešené španělské prostředí, kostýmy navozovaly dojem elegantní vyšší společnosti.
Figarova svatbaMetropolitní opera Autor: W. A. Mozart Dirigent: James Levine Režie: Sir Richard Eyre |
Točna umožňovala rychlé střídání scén. Před kamerou některé detaily vynikly, ale jestli celek fungoval z pohledu diváka v hledišti, je jiná věc. Většina aktualizací se střetává s libretem, něco by se snad dalo i pominout, ale je třeba otázka, zda by se aristokrat s ranním čajem a v županu klidně procházel mezi služebnictvem jako mezi kamarády.
Mozart je fuška
Nějaký hlubší vhled do charakterů a společenských vztahů inscenace nenabídla, i když herecké akce a komické situace plynuly samy o sobě docela přirozeně, vtipně a nezvrhly se do vyloženě hloupé frašky. Především barytonista Peter Mattei hrál a zpíval hraběte Almavivu krásným tvárným hlasem, do zpěvu vkládal autoritu i vášeň a jako herec prokazoval komediální talent.
Jeho manželka, hraběnka Rosina, vysoká štíhlá blondýnka Amanda Majeski, která s touto rolí v Metropolitní teprve nedávno debutovala, v přestávkovém rozhovoru bez okolků přiznala, jak těžká práce je Mozart. Zatím byla skutečně slyšet hlavně trochu nervózní snaha zvládnout plný barevný hlas technicky než do něj vložit všechen cit ženy trpící manželovou nevěrou.
Jak si lze hrát s postavou herecky i pěvecky, předvedly Marlis Petersenová jako Zuzanka a zvláště Isabel Leonardová v „kalhotkové“ roli teenagera Cherubína. Krásný hlas, ale menší fantazii má basista Ildar Abdrazakov, aspoň na to, aby z Figara udělal bystrého a energického hybatele dějem.
Určité dloužky byly v obsazení menších rolí, Johnu Del Carlovi v roli Bartola to nezpívalo tak, jak by mělo. Dirigoval legendární James Levine, který se po nemoci postupně vrací a je jistě obdivuhodné, že zvládá tak náročné a citlivé dílo. Od Metropolitní by se však mělo žádat víc po režijní stránce.
Čtete rádi iDNES.cz? Podpořte nás svým hlasem v anketě Křišťálová lupa.
