Hlavní senzace knihy Eragon se týkala faktu, že ji Christopher Paolini začal psát ve svých patnácti a vydal v devatenácti letech. Ovšem pro stejnojmenný film už tahle knižní rarita neznamená nic a nová se nezrodila.
Tedy kromě smutného paradoxu, že debutující režisér Stefen Fangmeier se až dosud živil jako uznávaný mistr zvláštních efektů, avšak na Eragonovi to kupodivu takřka není znát.
Nepůvodní až hrůza
Záplava temna, mlhy a krve v dětském filmu už dávno nikoho nepřekvapí – spíše zaskočí, jak bezbřehá to přitom může být nuda, když chybí jedinečný styl. Vypravěč je rozvláčně zbytečný; plavovlasý teenager Edward Spellers v hlavní roli úhledný jako zchudlé princátko; chaloupky malebné, krajina širá, verbíři krutí.
Jen Jeremy Irons coby Eragonův rádce a ochránce dopřává své postavě lehkou nadsázku, ale brzy za ni draze zaplatí; dráček ve věku štěněčím uvelebený v posteli vypadá roztomile, bohužel rychle vyroste. A především všechno dohromady je to nepůvodní až hrůza.
Odboj ztělesňují trpaslíci, elfové, hrdí národové a obyčejný mladíček, jenž se stal vyvoleným, zatímco říši zla zastupují diktátorský král a jeho poskoci z řad příšerek a přízraků. Zkrátka z opsaných receptů se vaří naprosto čirý odvar Pána prstenů včetně místopisu smyšlené říše.
Lekce kouzel a vypálená znamení dračích jezdců zase odkazují kzjizvenému čaroději Harrymu Potterovi. A hrdinova věrná saň? Podobně se oblohou přece proháněl už malý Bastien na hřbetě svého rychlodraka v Nekonečném příběhu.
Kam přišly peníze?
Bohužel Eragon není odvozený jen obsahově, nýbrž i filmařsky. Nepředkládá žádné zjevení jako Peter Jackson, jenž pro Pána prstenů vzkřísil starosvětskou podstatu čistého zázraku filmové iluze. Fangmeier natočil snímek s rukopisem tuctovým a volně zaměnitelným.
Fotogalerie |
Jistou výhodu má Eragon v prostoru, jímž plátno dýchá při dračích vzduchoplavbách. Nicméně letecké scény působí místy chudě až kašírovaně jako zadní projekce za dob Fantomase, což v roce 2006 opravdu zaráží.
Kdo v sále právě nedřímá, luští hádanku, kam se asi podělo oněch sto milionů dolarů předpokládaného rozpočtu. Bitevní scény sice nechybějí, ale sledují jen povšechnou chaotickou výpravnost bez originálního detailu a nápadu.
Zklamání korunuje český dabing, který si zjevně neví rady s cituplnými či ušlechtilými poučkami a se zoufalým nedostatkem humoru. Na jeho obranu budiž řečeno, že ani herci v originální verzi zrovna neperlí.
Vlastně jediný zajímavý motiv přináší osudové pouto jezdců a draků. Jenže s ním by si musel v příštím dílu pohrát úplně jiný tým.
