Včerejším koncertem v pražské O2 areně Elán zahájil tuzemskou část svého turné k desce Anjelská daň, na niž fanoušci čekali sedm let. Hala byla poloprázdná ještě pět minut před osmou. Tlampače přesto neúprosně hlásily brzký začátek hlavního vystoupení.
Úderem osmé zhasla světla a koncert uvedla videoprojekce archivních záběrů z počátků Elánu s prostřihy desetitisícových davů, které na kapelu chodí dnes. Přes pompézní údery do kytar i syntezátorové vyhrávky Vaša Patejdla byl začátek, alespoň co se atmosféry týče, chladnější. I když se publikum zprvu ještě rozkoukávalo, na první slova Joža Ráže, kterými přivítal Prahu, lidé reagovali nadšeným vřískotem.
Publikum zpívalo sborem
Pro většinu písniček měl Elán vokály z chorálu jedenácti tisíc fanoušků. Když po ryčnějším začátku navíc zpomalil a nasadil první ploužák večera, písničku Ulica, houpali fanoušci rukama nad hlavami ze strany na stranu. A zpívali sborem o první lásce a úspěchu v bandě...
Od začátku bylo zkrátka patrné, že tahle dohoda je jasná. Že fanoušci přišli na kapelu s jistým očekáváním a Elán se ho rozhodl vyplnit. Nebylo to ovšem bez zádrhelů. U titulní písně nového alba Anjelská daň atmosféra citelně ochladla. Navíc se kapela na začátku trochu ztratila.
Lepší to bylo s další novinkou Rockerhotel, která už měla potřebný drajv. Ale i tady byla propast mezi novým materiálem, který ještě lidé neměli naposlouchaný, a notorickými skladbami hodně znát. Večeru zkrátka začal s novinkami padat řetěz. Nahodil jej až závěrečný refrén Smrtky na pražskom orloji, ve kterém Ráž vyzval publikum ke zpěvu a ono mu opět nadšeně vyhovělo.
Patejdl hrál nad hlavami lidí
Kapela působila na pódiu poměrně staticky, jako by se už nemusela o moc snažit. Dotvářet atmosféru pomáhala světla a projekce přes celou zadní část scény. Při písničce Cigary idú do neba z alba Tretie oko si dokonce Ráž sedl do křesla a zapálil doutník.
Po hodině přišel čas na Patejdlovo sólo. S pianem nad diváky nejprve zazpíval Ja viem a potom i hit Ak nie si moja. Publikum to ocenilo velkým potleskem.
Gradující nálada však opět narazila na bariéru pro publikum neznámých novinek. Během nich se nenucená přirozenost Elánu měnila na souboj s pozorností fanoušků. Kdyby desku začali prodávat pár týdnů před koncertem, asi by to bylo jinak. Místo toho, aby atmosféru gradoval, musel ji Elán znovu a znovu budovat.
Ovšem stadionové melodie, které má v repertoáru, stejně jako sehranost kapely samozřejmě nakonec zafungovaly. A když se v přídavku rozezněla Voda, čo ma drží nad vodou, publikum už na ty méně přesvědčivé okamžiky zapomnělo a užívalo si večer bez výhrad.
Hodnocení MF DNES: 60 %
