Ambice této nové přehlídky jsou vysoké a její rozpočet v našich podmínkách úctyhodný. Pokud festival udrží financování na současné úrovni nebo ho ještě posílí, může se stát skutečnou protiváhou Pražského jara, u nás dosud bezkonkurenčního festivalu univerzálního typu.
Špičkové výkony
Na rozdíl od zesnulého Pražského podzimu, který se snažil udělat bombastický dojem s uměleckými "béčky", totiž Dvořákova Praha nakupuje téměř výhradně luxusní zboží. Diváci tak mohli porovnávat orchestry z Birminghamu, Budapešti nebo Paříže. Výkony hodné světové špičky podali i sólisté, především Maria Joao Piresová, Paul Lewis, Dmitri Hvorostovsky nebo Hagenovo kvarteto.
Pozvaní čeští interpreti se většinou rovněž pohybují v této kategorii. Snaha pěstovat komorní řadu je sympatická, dvoutýdenní rozsah přiměřený, půjde spíš o to jej dále posilovat.
Půlka cesty
Ředitel festivalu Vladimír Darjanin před novináři zdůraznil, že festival je zatím na poloviční cestě. To je pravda. Před organizátory stojí například úkol vylepšit vnějškovou prezentaci včetně grafické podoby a loga (tady letos zabodovalo Pražské jaro s vtipným fonetickým přepisem melodií) a dál promýšlet dramaturgii, která zatím brázdí bezpečné vody klasického mainstreamu.
S tím souvisí i otázka, jak uspořádat ono nakoupené luxusní zboží a co vlastně má vyjadřovat Dvořákovo jméno v názvu přehlídky. Výzvou by jistě bylo, aby se stalo symbolem kvality v celé její časové a stylové šíři.
Hodnocení MF DNES: 70 %
