Po úspěšných Kopačkách spolu producent Judd Apatow a režisér Nicholas Stoller přivedli na svět další komedii; do českých kin vstupuje pod názvem Dostaň ho tam. A situace se opakuje: kdo nad ní vyloženě nejásá, je pokládán za puritána, ač paradoxně největší sklon k puritánství ukazují tvůrci sami.
Další Pařba ve Vegas
V každém případě má snímek Dostaň ho tam nádherný rozjezd, jejž obstará nepopsatelný hudební videoklip Africké dítě – dokonalá parodická tresť tuposti některých takzvaně angažovaných umělců, které zde v přímé karikatuře rozháraného rockera na sestupu z výsluní zosobňuje Russell Brand.
Obraz showbyznysu dokreslují důmyslně využité skutečné hvězdy od Pink až po Christinu Aguileru i postava černošského šéfa hudební firmy razícího heslo: "Nelžeme, my jen věříme na pravdu okamžiku."
Ale ve chvíli, kdy svého usedlého zaměstnance pověří, aby přivlekl nezvladatelného muzikanta z Londýna do Ameriky na klíčový koncert, stává se z nosného nápadu pouhá variace na Pařbu ve Vegas. Tedy jedna velká pánská jízda s mohutným pitím i zvracením, s lehkými slečnami, těžkými drogami a předem daným závěrem: z výstředního zpěváka a jeho ustrašeného "poslíčka" v podání Jonaha Hilla se stanou přátelé, kteří se navzájem ovlivní a obohatí.
Na způsob sitkomu
Po filmařské stránce připomíná Dostaň ho tam spíše sitkom. Vtip sice má, ale spotřebuje k němu spoustu slov; jako by se v kině promítal nastavený televizní Comeback. Najdou se vskutku třeskuté okamžiky: sestřih zběsilého flámu, výrazy umělecké pózy, bílá hůl v seriálu Láska je slepá; navíc se tu hraje opravdu slušný bigbít.
Jenomže start ve znaku zdravě drzé nekorektnosti se postupně rozmělní v pouť od mejdanu k mejdanu, kterou zdržuje ještě nadbytečná drogová odbočka, a ve finále dojde i na vzpomínkové výlevy se zpěvákovým otcem a na sáhodlouhé poučky, jak žít – sto vět tam, kde v Lásce nebeské stačí jediná.
Některé originální hlášky či situace už stačily u fanoušků zlidovět, zejména názorná "chlupatá stěna" v baru, jejímž hlazením se bezděčně zfetovaný hrdina uklidňuje. Ale jsou to hříčky při vší vulgaritě spíše neškodně dětinské, jako by se skutečně sžíravé satiry hudebního průmyslu sami tvůrci zalekli. Vtipkovat o sexu ve trojici je vděčnější a přitom bezpečnější; zvláště když se dotyčná "trojka" nakonec umravněně nekoná.
Ozzák s podmáslím
Možná právě proto, že se z příslibu bezuzdné zábavy na hraně nakonec vyklube opatrná moralitka, nestal se ze snímku v Americe zrovna sezonní hit: za první měsíc měl na kontě šedesát milionů dolarů. Kdyby komedie Dostaň ho tam přidala na spádu a ubrala na radách od srdce k srdci, neměl by člověk na konci pocit, že ho trochu podvedli.
Provokativní smích totiž překryjí poučky – jako byste v erotickém klubu dostali příručku o šťastné rodině. Nebo jako kdyby se Ozzák v posledním dílu Comebacku splnou vážností polepšil a místo piva začal pít podmáslí.
Nicméně za Africké dítě, opravdu výbušnou ukázku charitativního muzikantského kýče, a také za podmanivou poslední píseň si snímek může připsat alespoň deset procent nad průměr.
