Spisovatelka Irena Obermannová | foto: iDNES.cz - video, iDNES.cz

RECENZE: Jak geniální šachistka najde vraha i schopnost milovat

  • 1
Alice Šíma je pozoruhodná postava. Mladá geniální šachistka – ale jinak, jak říká její trenér, mimoňka – si neustále přehrává partie v hlavě i na tabletu, pár let strávila v blázinci, nesnáší doteky jiných lidí, nechápe vtipy, láska jí jako panně nic neříká a své sexuální fantazie, pokud nějaké má, si odreagovává sledováním tvrdého porna.

A jednoho rána zakopne o mrtvolu. Zrodila se ve fantazii Ireny Obermannové, která z ní učinila hrdinku svého detektivního románu Dobré duše. Tou mrtvou je Zuzana, půvabná a populární starostka kdysi sklářského, dnes zanedbaného městečka Vlčí Úpice.

Je před volbami a Zuzana měla kandidovat za nové sdružení nazvané Dobré duše. Alice do Úpice přijela, aby sehrála simultánku se členy tamního šachového kroužku a – možná – si zajistila účast na prvním ženském světovém šachovém turnaji, který – snad – v místní zaniklé historické sklárně uspořádá bohatý Japonec.

Dá se očekávat, že všechno bude trochu jinak. Policie prohlásí Zuzaninu smrt za sebevraždu. Alici se to nezdá a pustí se do pátrání, ačkoliv všechno stojí proti ní. Přiznejme, že kniha je dobře konstruovaná, příběh košatí a odvíjí se jak z partesu, dialogy jsou svižné a čtenářská zvědavost roste s dalšími mrtvými.

Proč tedy tahle detektivka nevyvolává větší nadšení? Odpověď je snadná: vrší se v ní klišé na klišé. Nadutý boháč, jenž sklárnu koupil za pakatel se slibem, že v ní obnoví výrobu, ale teď ji chce přestavět na luxusní byty (kdo by o ně v tomhle bohem zapomenutém koutě stál?). Jeho kamarád, zkorumpovaný policista, který raději Zuzaninu smrt rychle označí za sebevraždu, aby mohl odjet na dovolenou.

Dobré duše

60 %

Autor: Irena Obermannová. Vydalo Motto

Dále mladý Rom žijící z prodeje kradených kovů. Bývalý ředitel sklárny, komunista, dodnes oblíbený, protože tehdy byla v městečku práce. Zaplivaná hospoda, kde nezaměstnaní do sebe lijí jedno pivo za druhým. Pankáč a chartista, jenž počátkem osmdesátých let záhadně zmizel. A přibudou i záhadologové.

Takže se vraťme k Alici, na níž místním vadí i to, že si nepřechyluje příjmení (žila s matkou, špičkovou modelkou, ve Státech a v Izraeli). Vlastně zajímavější než hledání vraha je její vnitřní přerod, proměna mimoňky v relativně normální mladou holku, postupně se rodící schopnost vlastního citu i citu pro druhé. Možná je lepší číst Dobré duše jako svým způsobem psychologický ženský román. Neboť ženské postavy Ireně Obermannové jdou.