RECENZE: Dva dokumenty DK a Hoteliér nabízejí krajní výprodej soukromí

  • 0
Ve snímku Hoteliér sleduje Josef Abrhám mladší své slavné rodiče a jejich neméně známé kolegy Jana Kačera s Vladimírem Pucholtem, jak zkoušejí vytáhnout z marasmu Pavla Landovského. A v koláži nazvané DK, posmrtném portrétu architekta Davida Kopeckého, otvírá rodinné archivy přímo vdova po něm Bára Kopecká.

Každý je jiný, jedno však mají oba české dokumenty vstupující právě do kin společné: krajní výprodej soukromí.

DK (60 %)

Pro nezasvěcené může být objevem už sama existence, profesní věhlas a tvorba muže, který podle kolegy navrhl pro pražskou Letnou objekt "lepší než Kaplický". Nicméně experimentálně stylizovaná skládanka jako by odrážela spíše snahu režisérky ujasnit si konečně, jestli žila s géniem, nebo s šílencem, s velkým umělcem, nebo velkým sobcem.

Spali na zemi, okna ucpávali starými kalhotami, pro tříčlennou rodinu měli jeden špekáček, neboť nekompromisní provokatér neuznával pravidla, sbíral ceny za domy, v nichž lidé nechtěli bydlet, takže ztrácel zakázky a hromadil dluhy.

Díky bohatým soukromým záznamům je film obrazově pestrý, nicméně vyzněním se přiklání k autorčině osobní  terapii.

Hoteliér (60 %)

Abrhámův film zbytečně hyzdí nejlevnější "lyrika" koní na sněhu, zato reportážní okamžiky jsou silné, ale také na hraně. Tím spíše, že režisér díky svému jménu pronikl, kam by jiný nesměl, a ve vypjaté klíčové debatě vytýká jeho matka Libuše Šafránková, že Kačerův nápad "uzdravit" Landovského návratem k divadlu zavání hyenismem.

Což lze vztáhnout i na film, jenž zveřejňuje Landovského doslova v nedbalkách, v situacích groteskních, až nedůstojných. Tentokrát šlo o terapii uměním ze strany hercových kamarádů, ale otázkou znovu zůstává, jestli neměla skončit domácí projekcí.

Citát uvozující DK, že "osobnost musí  být radikální", zjevně oba filmy propojuje. Dokumenty zkoušejí a boří hranice, kam až se dá zajít.