Tabori patří k autorům, kteří převrátili naruby kánon, jak psát o holokaustu. Mohl si to dovolit nejen proto, že valná část jeho rodiny zahynula v koncentrácích, ale především pro mnohovrstevnatost a hloubku svých textů. Píše s černým humorem i s jistým druhem pochopení pro viníky. Jde o propracovaná díla plná teologických disputací, poetická, hořká, současně však nesmírně zábavná i absurdní.
Mein Kampf ve Švanďáku |
V Mein Kampfu se setkáváme s mladičkým Hitlerem, který přichází do Vídně pokusit se o přijetí na výtvarnou akademii. V laciné ubytovně se jej ujme Žid Šlomo Herzl, který o neurotického Hitlera pečuje s oddaností kvočny. Nejen že mu přistřihne jeho charakteristický knírek, dokonce vymyslí název pro onu neblaze proslulou knihu. Když na ubytovnu přichází budoucího führera hledat Smrt, Šlomo mu pomůže proklouznout ven. Netuší, že Smrt nepřišla Hitlera odvést, ale přizvat ke spolupráci.
Mein Kampf je jako židovská anekdota, z níž vstávají vlasy hrůzou na hlavě. Tabori dobře využívá faktu, že historii všichni známe, a frašku míchá s děsem.
Režisérka Anna Petrželková bohatý text ostře střídající styly pojala velmi výtvarně, s širokým prostorem pro interpretaci, byť určitým neobratnostem se nevyhnula. Místo ubytovny tu máme široké schody, Židé Herzl a Lobkowitz připomínají bezdomovecké postavy z Čekání na Godota i figurky z commedie dell’arte. Snové scény střídá lidové divadlo, stupňovitá scéna nabízí jak výraznou fyzickou akci, když se po ní postavy koulí dolů, tak kouzelné okamžiky, kdy z ní vyraší květy. Režisérka nešetřila nápady, které účinně podtrhují Taboriho situace.
Tomáš Pavelka a Filip Čapka v inscenaci Mein Kampf pražského Švandova divadla
Trochu předvídatelné je jinak solidní herectví. Tomáš Pavelka hraje Hitlera jako jasnou karikaturu (vsedě na záchodě dojde i na parodii führerova projevu) a většinu času mluví fistulí. Šlomo Filipa Čapky je zase archetyp Žida – laskavého dobráka se všemi paradoxy jeho víry. Nejlepší je Smrt Petry Hřebíčkové – mondénní blond árijská krasavice, z níž však skutečně jektají zuby.
Švandovo divadlo má dobrou inscenaci, která uspokojí diváka hladovějícího po intelektuální zábavě i školní masy. Nebudu podezřívat dramaturgii, že si chtěla lehce vysloužit ostruhy a hraje Taboriho bez dalšího zřetele. Text za to stojí i tak.
Hodnocení MF DNES: 70 %
