Tón udá hned úvodní výjev: do uší zní kýčovité Volare, červené letadélko krouží na vyleštěném nebi nad modrým mořem - a do idyly vpadne kalné opilecké ráno, kdy Depp rozrazí okno hotelového pokoje a zapotácí se pod úderem světla.
Je zcela zjevné, že tu roli vyloženě miluje. Nepoužívá žádné nadbytečné škleby ani stín karikatury. Když nad rozbitým minibarem tvrdí, že měl chuť na oříšky, či ujišťuje, že pije "pořád ještě jen společensky", je milimetrově přesný.
Nejvíc sdělí, když beze slov vnímá bizarní okolí: želvu s krunýřem posetým drahokamy, slepice v bytě, zjevení krásky z mořských hlubin. Depp má roli rád, protože hraje svého přítele - již zesnulého reportérského bouřliváka.
Film líčí jednu kapitolu jeho života, kdy jako neúspěšný spisovatel přichází pozvednout krachující plátek v Portoriku. Režisér Bruce Robinson příliš nevěděl, jak s látkou naložit, z přebíhání mezi žánry mu zbyl jakýsi retrozáznam, ale novinář v sále plesá.
Depp ve filmu Rumový deník |
Baví ho profesním cynismem nabitá, rumem provoněná redakce na pokraji zkázy, jíž bloumá náboženský zpravodaj zpitý pod obraz. Obraz rozkladu pod ventilátory má náladu detektivek s Philem Marlowem včetně dialogů: Co víte o horoskopech? - Nic. - Když je dokážu psát já, vy taky. Ruší sice pociálně politická nota s dlouhými meditacemi na vlně dekadence, ale vždy ji zažene bezstarostná nota svádění, výtržností, gagů a bonmotů.
Pro jeden jediný, "liberál je komunista s vysokoškolským vzděláním a negerským myšlením", se šedesát procent dává lehce. A promrzlí čeští novináři možná půjdou na svém soukromém žebříčku výš; už kvůli náladě slunce a sladkého nicnedělání.
