Může to vypadat jako snobismus, ale musí to být řečeno hned na úvod: právě to, že zpěvačku doprovázeli čeští muzikanti, jakkoli bezpochyby vysoce kvalitní, ubralo procenta k naprosté spokojenosti. Přesněji řečeno, možná nešlo ani o onu "českost" hudebníků, jako spíš o jejich počet. A o vysoko nastavenou laťku.
Zatímco totiž na krásném a Grammy letos po právu oceněném albu Eleanora Fagan (1915–1959): To Billie With Love From Dee Dee (recenze zde) doprovází zpěvačku v písních z původního repertoáru Billie Holiday instrumentální "all stars" kvarteto, které nejen samo o sobě hraje naprosto fantasticky, ale také zpěvačce umožňuje využít i ty nejcitlivější pěvecké odstíny, bigbandové obsazení se přece jen až příliš valí kupředu, případně dodává písním trochu nepřípadný rozměr.
Jak Dee Dee Bridgewater prozradila den předem na tiskové konferenci, aranžmá pro big band jsou dílem jejího ex-manžela, jazzového trumpetisty Cecila Bridgewatera. Některé, zvláště volnější skladby, jako třeba Lover Man nebo You´ve Changed, přitom zněly tak trochu jak v podání lázeňského kolonádního orchestru.
Naproti tomu v rychlejších a jaksi plnějších písních typu Oh, Lady Be Good či Undecided, kterými zpěvačka připomněla svoje slavné, dvěma Grammy oceněné album Dear Ella z roku 1997, ale i písně z "holidayovského alba" Lady Sings The Blues nebo Miss Brown To You, zněly s velkým orchestrem velmi dobře.
Instrumentalisté se mnohokrát blýskli kvalitními sóly. Vynikli členové rytmické sekce, pianista Matej Benko, kontrabasista Martin Lehký a bubeník Pavel Zbořil, ale samozřejmě i dechaři. Po dvou sólech barytonsaxofonisty Róberta Mitregy v písničce Good Morning Heartache se dokonce zpěvačka neovládla, skočila k němu a přede všemi jej nadšeně olíbala.
Svou přímočarost, milou, nepřehánějící extrovertnost a bezprostřednost Dee Dee Bridgewater osvědčila už na zmíněné tiskovce v hotelu Aria. Poutavě vyprávěla nejen o tomto projektu s českým big bandem, ale i o svých chystaných projektech. Kromě filmu o tanečnici a zpěvačce Josephine Bakerové má mezi nimi být i spolupráce s dalšími velkými vokalistkami Cassandrou Wilson a Dianne Reeves na koncertu písní z dílny vloni zemřelé Abbey Lincoln.
Velmi vstřícná a "normální" byla i na pódiu Smetanovy síně Obecního domu, tedy v prostředí jazzu ne zrovna svědčícím. Pořadateli původně avizované scénické prvky ze života Billie Holiday se nekonaly, zpěvačka měla jen na straně pódia stolek, barovou židličku, kytici růží a občas se ovíjela vějířem. Patrně to takto, ve formě standardního koncertu, bylo lepší, než nějaké poloimprovizované pokusy o muzikálové prvky.
Koncert sice odhalil některé limity, které má jak orchestr (a jeho americký aranžér), tak i samotná zpěvačka (přes bouřlivý potlesk stojícího publika nelze kupříkladu označit její a capella závěrečné podání spirituálu Amazing Grace za zcela stoprocentní). I přes ně jsme ale byli svědky velmi dobrého, tradičně postaveného, ale profesionálně zvládnutého koncertu.
Hodnocení iDNES.cz: 70 %
