Škatulka brněnské alternativní kapely je sama o sobě docela hodně stigmatizující a dost vzdálená současnému českému folku, který Jiří Kučerovský hraje po boku Tomáše Kluse.
Animé: Dead TramsVydavatel: X Production |
Vzhledem k hudebnímu vytížení jeho, ale i bubeníka Zbyňka Raušera, který pro změnu působí v kapele Portless, trval Kučerovskému návrat ke kapele, ve které stojí za mikrofonem coby frontman, šest let. Bylo by však škoda, kdyby cokoliv z výše uvedeného působilo na potenciální posluchače hudby Animé, která většinu času není vůbec jednoduchá a přímočará, jako repelent.
Z pečlivě připravené nahrávky je totiž patrné, že i když Animé asi nikdy nebudou skupinou, která by svoje členy proslavila nebo uživila, neberou ji jako bokovku k odfrknutí, ale jako prostor, ve kterém se mohou svobodně a podle svého realizovat.
Je důležité, že Dead Trams skutečně zní jako album kapely, která funguje šestnáct let a v současnosti soustřeďuje skvělé muzikanty s chutí a odhodláním zajít zvukově i hudebně dál, než jim jejich další projekty umožňují.
Animé si od emo rockových začátků prošli docela zajímavým vývojem – Dead Trams je však rozhodně zachycuje ve zvukově dosud nejujasněnější formě.
Malebné zvuky města
Konceptem alba bylo zachycení autentických zvuků, zašlých koutů města a dříve důvěrně známých míst. Začíná poklidně zvoněním staré „mrtvé tramvaje“ a rozostřeným kytarovým rozjímáním, které se náhle zvrhne v kvapný nářez. Titulní písnička, kterou Animé desku otevírají, v sobě nese veškerou jejich současnou esenci. Trvá přes sedm minut, dál se láme přes zapamatovatelné a výrazné kytarové riffy do melodického refrénu. Téměř artová stavba písničky, do níž prolínají zvuky města, přitom nepůsobí samoúčelně jako pouhé konzervatoristické „honění“ akordů. Skvěle nastoluje rozjímavou atmosféru desky, která vyniká vnitřním klidem a pestrostí.
Pokud angažmá v Cílové skupině Tomáše Kluse Kučerovskému něco dalo, je to větší pěvecká jistota – sice se zarytě drží angličtiny, ale je daleko suverénnější a jistější ve výrazu.
Dobře vyzní, i když kapela vypne svoje experimentování i hledání zajímavých přesmyček a zahraje obyčejnou, jednoduchou a procítěnou písničku Chemicals, která je právě díky vypjatému zpěvu na desce jednou z nejchytlavějších.
Navíc nahrávce dodává potřebný vnitřní kontrast. Podobné jako skladba Train, která v sobě má country rytmus a klapot kolejí. Kdyby se kapela do podobných směrů rozmáchla ještě odvážněji, nebylo by to na škodu. Možná by k tomu však musela místo výhledu na brněnské Žabovřesky, Slatinu a Bosonohy vyrůstat pod vlivem nekonečné pouště jako formace, které dnes zkoušejí kytarovou hudbu posouvat podobným způsobem.
I tak je však deska Dead Trams dobrým příkladem nahrávky, na které si muzikanti svobodně užívají hraní, prozkoumávají u toho vlastní hranice, ale nezapomínají přitom, že základem jejich hudby je písnička. Přestože vyšla takřka nepozorovaně, je novinka Animé zatím jednou z nejpropracovanějších a nejpozoruhodnějších tuzemských rockových nahrávek, které letos vznikly.
