Román Soukromé životy Pippy Leeové začíná jako vztah z katalogu. Starostlivá Pippa miluje svého staršího, úspěšného manžela a nakladatele Herba, mají spolu dvě zdravé dospívající děti a právě se přestěhovali do nového domova. Jenže pak někdo začne v noci záhadně řádit v kuchyni. Nakousané dorty maže burákovým máslem a nechává za sebou tuny špinavého nádobí. V pečlivě uklizeném bytě to působí jako provokace. Tedy až do chvíle, než skrytá kamera odhalí viníka: Pippu.
Klamný život ve vesnici důchodců
Román americké spisovatelky a režisérky Rebecky Millerové (narodila se v roce 1962), která sběratele senzací zajímá spíš jako dcera dramatika Arthura Millera a manželka herce Daniela Day-Lewise, se dá označit za psychologizující variaci proslulého románu Iry Levina Stepfordské paničky.
I tady jde hlavně o předstírání a ženské osvobozování, o nablýskané předměstské životy, které hnijí zevnitř. K nevyhnutelnému rozkladu spěje i vztah Herba s Pippou, zvláště poté, co si pořídí dům v Marigold Village, kterému ironicky přezdívají Vráskov. Mají k tomu důvod: je to sice příjemné místo s výbornou infrastrukturou, ale jinak "vesnice pro důchodce a poslední zastávka na cestě do nebe". Padesátiletá Pippa (od manžela ji dělí třicet let) patří k jejím nejmladším obyvatelům.
Nejkouzelnější, nejlaskavější atd.
Rebecce Millerové však nejde o sociální sondu ani o ironickou frašku, jejím námětem je výhradně Pippa – "žena, kterou všichni, kdo ji znali, považovali za jednu z nejkouzelnějších, nejlaskavějších, nejpůvabnějších, nejskromnějších a nejpříjemnějších dam, jaké kdy potkali".
Jenže ona klame tělem, je to bytost s nalomenou duší, plná protikladů a úzkostí, drásavých výčitek a nepřiznaných vin. Millerová se k hrdince snaží proniknout z různých úhlů, ve vyprávění dvakrát střídá perspektivu: na začátku a na konci nahlíží Pippu zvenku (er-forma), aby ji uprostřed o komplikovaném dětství a dospívání nechala vypovídat samu.
Čtenář nemusí být zrovna psychiatr, aby pochopil, že ohniskem hrdinčiných deprivací je její matka Suky. Ta se tak urputně snažila být dokonalou manželkou a matkou, až se z ní stala neurotická, vyšinutá kreatura závislá na prášcích, která svou dceru trýznila přílišnou láskou. Pippa Leeová chyby své matky opakovat nechce – ale neuvědomuje si, že se jich dopouští z druhé strany, že namísto příbojem citů deptá svou dceru předstíraným chladem.
Bez sentimentu, ale povrchně
Potud patří Soukromé životy Pippy Leeové k těm povedenějším dílům v oblasti literatury psané pro ženy a určené převážně ženám. Nabízejí výstižné dialogy a detaily, úsporný jazyk bez sentimentu a formulačních klišé typických pro tento žánr, snad kromě erotických scén.
Otázkou však je, zda by tahle kategorie Rebecce Millerové stačila – pravděpodobně ne, což naznačuje i melancholická obálka amerického vydání (česká je podstatně křiklavější). Na rafinované dílo a la Paní Dallowayová nebo Hodiny se však Millerové nedostává ani hloubky, ani stylu. S obojím si jako režisérka lépe poradila ve stejnojmenném filmu, který vznikl loni – rok po vydání románu – a který má svou vizuální poetiku (zahráli si v něm mimo jiné Keanu Reeves, Alan Arkin a Julianne Moore).
V knižní předloze ovšem Rebecca Millerová dost popisuje a navzdory prvotnímu plánu rozvíjí příběh spíš do šíře včetně efektních motivů drog, sado-masochistických praktik, divokých klubů a demonstrativních sebevražd. Nakonec je toho na jednu knihu nějak moc: Pippa řeší matku, tetu, dceru, manžela, manželovu bývalku i novou milenku, vlastní minulost. Nezhroutila by se snad z toho i ta "nejkouzelnější a nejlaskavější žena"?
Rebecca Millerová: Soukromé životy Pippy Leeové
Překlad Alena Chejnová. Euromedia Group-Knižní klub, 261 stran, cena 229 korun
Hodnocení MF DNES: 60 %
