Pokorným návratem k podstatě, na půdu prvního filmu, překonali druhý díl, kterému - ač nebyl špatný - evropské ladění, přebujelá romance a rozbředlé finále příliš nesedly.
Zato třetí příběh jako by tuhle pokusnou odbočku zlehka vymazal z paměti a navázal tam, kde poprvé skončil a kde to mistrovské partě salonních podvodníků nejvíc sluší: na ohňostrojové přehlídce marnotratnosti a marnosti, v kasinu.
Jejich heslem tu však není zisk, nýbrž pomsta. A pomsta, jak známo, je sladká; v případě Dannyho parťáků 3 navíc i rafinovaná, labužnická a opravdu velmi nevšední, tak trochu rozverně klukovská a bezmála jánošíkovská.
Bez facek, bez krve
Tým, jehož pilíře šarmu tvoří George Clooney a Brad Pitt, se dá znovu dohromady ve chvíli, kdy Al Pacino coby majitel kasina zle podrazí jejich dávného přítele. Nepřímo tak ohlásí konec starých dobrých časů: ten, kdo stiskl ruku Sinatrovi, míval úctu navždy, leč s Pacinovou postavou přichází éra dravých bossů bez pravidel a cti.
Je tedy zjevné, že ve jménu odvety musí zlosynovo kasino těžce prohrát; ale jak, to je právě ta věda, která zařizuje půl kouzla filmu. Tu druhou půlku příjemné zábavy obstarají herci.
Sice i „trojka“ nejprve udolá záplavou řečí, nežli se hrdinové odhodlají, ale akce ji vykoupí parádními okamžiky. A zápletka se na rozdíl od „dvojky“ zdá překombinovaná jen na chvíli; brzy se vyjasní, vytříbí a vystupňuje. Plán pomsty má přesné zázemí ve velikášsky bizarním hotelu, kde Pacinův snob výtečně kontrastuje se svou pobočnicí, rozháranou myškou alias Ellen Barkinovou.
Kromě šikovných kulis „trojce“ vládne vtip a styl. Tihle Dannyho parťáci jsou lehce zastydlí mimoňové, kteří se zprvu nechytají, analogoví hráči v prudce se rozvíjejícím digitálním světě, jejž řídí totální abstrakce vyšší matematiky. A právě v tom, jak se obyčejný „starý“ důvtip pouští do křížku s moderními vynálezy, tkví neselhávající půvab snímku. Přičemž starosvětský nádech ani tolik nevadí, neboť je často odlehčován sebeironií.
Podvodníci století se zkrátka chytře poučili od Bonda. Drží se pravidel, která si sami stanovili; jsou stále vzorně elegantní, stále si vychutnávají šaškovské převleky, nesáhnou ani k jediné facce, natož ke krvi. Stejná zůstává také stavba příběhu: plán, přípravy, potíže, detaily, improvizace, hodina H, úžasné akční finále, nezbytný dvojitý zvrat v závěru. A hlavně zabírá smích.
K nejtřeskutějším nápadům „trojky“ patří falešný asijský hráč, hra s bakteriemi a jedinečná mexická „revoluce“. Hody korunuje něžný sentiment „vyměklé“ dvojice Clooney-Pitt a nepokazí je ani nevtíravá obratnost, s níž tvůrci do děje pašují sponzorské výrobky v čele s křiklavým vrcholem nevkusu, zlatým telefonem.
