Na odvěkou cestu lidstva se tak nyní mohou vydat návštěvníci Domu Gustava Mahlera v Jihlavě, respektive tamní galerii, která byla nově rekonstruovaná před loňskou úspěšnou výstavou Picassových děl.
Prostřednictvím působivého cyklu devětadevadesáti originálních dřevorytů – ilustrací k Dantově Božské komedii, které španělský génius Salvador Dalí vytvořil před půlstoletím, zve na dobrodružnou pouť do vlastního nitra.
Z výstavy Salvadora Dalí v Jihlavě
Z výstavy Salvadora Dalí v Jihlavě
Návštěvníci výstavy proudí dvěma patry s obrazy ke zpěvům italského básníka, jako kdyby sami malovali na zdi dlouhého hada. Alegorické podobenství je naštěstí ve směru hodinových ručiček vede z Pekla přes Očistec do Ráje. Kdo zvolí opačnou prohlídku, sestoupí z blaženosti do utrpení.
Vyvrácené stromy a zvířecí rysy
Extáze, která prostupuje první část výstavy a k níž po střepech trnitého vývoje dokráčel svými vizemi i Dalí, je však protkaná setkáním s velkou bolestí pádu člověka. Návštěvníci se tak při sledování výstavy musí vyrovnat s lakomstvím, marnotratností, hněvem nebo pomstychtivostí, údělem sebevrahů, rouhači a kacíři, lichváři, podvodníky, pokrytci, zrádci nebo těmi, co se vymlouvají.
Potkají zde ledacos – vyvrácené stromy a surrealisticky deformované postavy, anatomické studie či chirurgické zákroky, převládající černošedou nebo probleskující a dráždící červenou barvu, porušenou geometrii i zvířecí rysy.
Z hrubé tělesnosti však lze postoupit ještě dál. K duševnímu očištění výčitek, pochybností, lhostejností a zaslepeností napomáhají strážní andělé. Milosrdenství těchto bytostí, jež spojují Zemi s Nebem, využívá Dalí v celém cyklu mnohokrát. Ukazuje tak nejen drama vytržení se z okovů depresí, ale nabízí také paprsky světla a strom pokání.
Po pokorném vyznání se zjeví harmonická krajina Ráje. Zde pochod k Bohu lemují figury, které jsou oděné do rouch symbolizujících jejich nadpozemské stavy. Jestliže dříve v Dalího obrazech převládalo modro-červené téma, nyní se barvy velmi zjemňují.
Autor – božský komediant – nyní koloruje citlivě jako grafik či malíř jdoucí ve šlépějích metafyzických imaginací rakouského filozofa Rudolfa Steinera, zakladatele ezoterické nauky antropozofie. Láska k moudrosti, k člověku a k vesmírnému řádu cyklus završuje.
Zásahy do časoprostoru
Druhá část současné výstavy v Jihlavě již není tak sourodá jako ta první. Prezentuje však Dalího jako univerzálního mistra. Uplatňoval totiž řadu výtvarných (a také filmových) způsobů, kterými chtěl podtrhnout a zveličit svoji genialitu.
Návštěvníci tak spatří umně propracované zlatavé linie a křivky na pětici modrých talířů s pětadvaceticentimetrovým průměrem, nebo reakci na "dobytí kosmu" na jiné sadě talířů o tři centimetry menších. Mezi tím vším se střídají výborné Chocholovy fotografické portréty Dalího s jeho několika podepsanými litografiemi.
Vyniká Stálost paměti z roku 1931, neboť světoznámé "měkké hodiny" dokládají nejlépe roztékající se snový svět Dalího a relativity časoprostorů, do nichž tak často zasahoval.
Obě výstavní místnosti zdobí navíc celkem sedm drobných bronzových plastik z padesátých až sedmdesátých let. Na soškách Dalí precizně uplatnil svoji touhu po hledání nového rozměru díky metamorfóze, která byla typická pro Goethova bádání. A Fausta tu mimo jiné uvidíte také. Výstava potrvá až do konce října.
HODNOCENÍ MF DNES 70%
