Smutek pod kontrolou
Ford pro svůj debut zvolil knihu Christophera Isherwooda, jejíž milostný půdorys homosexuálního vztahu je mu blízký. Příběh situovaný do Los Angeles v roce 1962 zaznamenává jeden den v životě univerzitního profesora ve Firthově podání, jenž se už měsíce marně smiřuje s nečekanou smrtí svého dlouholetého partnera.
Svět kolem něj horečně sleduje politickou krizi hrozící válkou, jen navenek vyrovnaný akademik se smrti nebojí – naopak. Chystá se, že jí vyjde vstříc dobrovolně, protože nový smysl života nenachází. Teprve po setkání s mladičkým, dychtivým studentem, jehož ztělesnil Nicholas Hoult, zaváhá – ale možná, že na druhou šanci je už pozdě.
Příliš povzbudivý se tedy Single Man nezdá, zvláště na první pohled a v úvodní části, kdy se režisér vyžívá ve výrazné obrazové stylizaci. Nahý plavec ve vodě, mrtvé tělo v krvi na bílém sněhu, to jsou výjevy, které se opakují spolu s tím, jak Ford střídá přítomnost s hrdinovými vzpomínkami či sny.
Nicméně v reálném čase, často beze slov, dosahuje mnohem silnějšího účinku, za nějž vděčí právě Firthovi. Skvělý herec drží obě součásti vyprávění pohromadě. Jeho hrdina je dokonale vyhaslý, ale navenek drží smutek pod kontrolou. Pouhým výrazem sdělí víc než rámcovým monologem, a dokonce je schopen sebeironického odstupu.
Móda do rakve
Žádná výstřední gesta, vypjaté emoce, slzy, zhroucení, výbuchy – Firth celou tu bezbřehou bolestnou osamělost vkládá do drobných úkonů a všedních rituálů, kdy jako by sám sebe pozoroval s posměšnou útrpností.
Z každého pohybu čiší marnost: proč se mýt, holit, oblékat; proč vycházet se sousedy, které pokoutně špehuje ze své toalety; proč se plahočit do školy kolem tenisových kurtů, kde se v slunci lesknou zpocená urostlá těla posluchačů?
Firthův hrdina trpí, aniž tím ostatní obtěžuje, trpí elegantně, ale nesnesitelně. A když si do aktovky vloží pistoli, dává najevo, že tohle je poslední den, kdy se ještě hodlá trápit, poslední den, kdy ještě jednou okusí, co měl rád.
Fordovi se daří vykouzlit příjemnou retronáladu z dob, kdy se ve třídách ještě kouřilo a na akademické půdě zněly rebelské myšlenky s lehce levicovým nátěrem. Ale vlastně nerozhoduje, jaký letopočet se právě píše, Firthův hrdina se pohybuje ve vlastním čase i prostoru.
Když systematicky uzavírá své pozemské bytí, dojí prášky, dopije lahev a připraví si vhodný úbor do rakve, vyzařuje svým učitelským puntičkářstvím nádherný šibeniční humor – nemluvě o němé grotesce, v níž se při zkoušce pistole zaplete do spacího pytle.
Kontrast smyslných obrazů s Firthovou suchou britskou zdrženlivostí zkrátka filmu vévodí, byť nutno ocenit i Julianne Moore coby hrdinovu letitou kamarádku, s níž absolvuje bláznivý tanec, pitku i hádku. Dva lidé, kteří si zbyli.
Přesto nad známkou sedmdesát procent, jež se nabízí, člověk váhá. Single Man má styl i vkus, což se od mistra módy čeká, ale filmařsky režisér bohužel načichl manýrismem: od zpomalování záběrů přes malebně dekorativní polehávání na koberci až po záplavu takzvaně umělecké nahoty.
Trochu to přepískl – včetně délky filmu, a přitom zbytečně. Neboť střídmý soustředěný Firth nepotřebuje vnější ozdoby, aby mu divák uvěřil, jak strašně se mu nechce i chce žít.
Single Man
USA, režie Tom Ford, titulky, 101 minut.
Hrají: Colin Firth, Julianne Moore, Matthew Goode, Ginnifer Goodwin, Nicholas Hoult
HODNOCENÍ MF DNES 60 %
