Téměř dvousetstránkovým příběhem provází bezejmenný hlavní hrdina. Autor se postupně vypisuje ze zážitků z panelákového pískoviště, lásky k TV magazínu nebo nechuti k rovnátkům. Později nechybějí drogové experimenty, touha vzdorovat společnosti i následné pochopení, že ne vše v životě bude tak, jak si to člověk naplánoval.
Síla knihy nepramení z vyprávění, ale z drobných detailů, které osloví především čtenáře jeho generace. Oživuje totiž reálie doby od lízání Vitacitu po pravidelné týdenní velenákupy v Penny Marketu.
Přesto dílo projde zajímavou proměnou. Dětství a dospívání připomíná až šabachovsky laskavé scény ze života chlapce. Chvíle, kdy Pech popisuje, jak se na základní škole proměňuje v Johna Lennona, skoro zavání genialitou. Složitější období s drogami pak laskavost promění v úzkostlivé čtení. Ale nic z toho nepůsobí strojeně nebo prvoplánově.
Cobainovi žáciMiroslav Pech Argo, 2017, 200 stran |
Zajímavé rozhodnutí Pech učinil také po jazykové stránce. Jazyk totiž dospívá společně s protagonistou. Od jednoduchých vět plných banalit nahuštěných za sebou se kniha dostává k složitějším souvětím ilustrujícím jeho vývoj. Pech si však jako autor nepotrpí na květnaté popisy, hodně si zakládá na dialogu.
Cobainovi žáci jsou jedinečnou výpovědí o generaci toužící žít si život po svém a hlavně po vzoru svých idolů. Beatnický vzdor z toho sálá na míle daleko. To se dnes jen tak nějakému spisovateli nepodaří. Ačkoliv by mnozí hodně chtěli.
