RECENZE: Hřbitovní příběh tak reálný, že při čtení hledáte kosti v posteli

Román Čistý od Andrewa Millera je jedním z nejoriginálnějších příběhů, které se v literatuře objevily. Pojednává totiž o demolici starého hřbitova v centru Paříže. Je psán brilantním a poutavým jazykem, který čtenáře doslova vtáhne.

Spisovatel Andrew Miller napsal román o demolici starého hřbitova. | foto: Isifa

Čeští čtenáři se seznámili s britským spisovatelem Andrewem Millerem před 14 lety, kdy mu vyšel román Důmyslná bolest, jeho první kniha, která patří mezi podstatné debuty posledních desetiletí. Už za ni dostal Miller několik prestižních cen či nominací. V roce 2001 napsal román Oxygene, s nímž se probojoval do nejužší nominace na Booker Prize. A za historický příběh Čistý získal před dvěma lety slavnou Costa Award.

Pravítko místo meče

Podobně jako v Důmyslné bolesti, i tady Miller prokazuje až nesnesitelně detailní znalosti problematiky, o které píše: lidské tělo je tu přítomné tak hmatatelně, že se čtenář musí čas od času zvednutím zraku od knihy přesvědčit, zda některá kost či sval netlí vedle v posteli. Už však nejde o nemocné, ale o tisíce mrtvých. Děj se točí kolem demolice hřbitova Neviňátek s přilehlým kostelem v centru Paříže, kterou dostane na starosti mladý inženýr Jean-Baptiste.

Čistý

90 %

Autor: Andrew Miller

Překlad: Tomáš Kačer

Host, 360 stran, cena 269 korun

Přestože z dnešního pohledu je nesporné, že město vyrůstající z gigantické hromady mrtvých těl musí být otrávené, tehdy to starousedlíci a vystrašení věřící viděli jinak.

Kdo by se chtěl dotknout posvátného místa, kam generace pohřbívaly své blízké, všechny ty blízké vykopat, kosti očistit, zbytky svalů a šlach z nich vyvařit, převézt je za Paříž a znovu pohřbít? Kdo by kopal 17 metrů hluboko a nezemřel by zavalen hlínou nebo otráven puchem rozkladu? Sám ďábel.

Přesto je třeba odzvonit starým časům a nechat přijít ty nové - a skrze koho to jde lépe provést než skrze muže, který na otázku "Máte meč, monsieur?" odpovídá: "Nemám, madame, jsem inženýr, mám mosazné pravítko."

Hrdina pro nehrdinskost

Hrdinou je tu pochybující mladík - pochybuje nejen v souladu s voltairovskými ideály, ale i sám o sobě, o svém úkolu, své odvaze, vlastním směřování. Ne nadarmo si večer přeříkává místo modlitby: "Kdo jsi? Jsem Jean-Baptiste Baratte. Odkud jsi? Jsem z Bellême v Normandii. Co jsi? Jsem inženýr, vystudoval jsem École des ponts. V co věříš? V sílu rozumu…" Nádherná postava, jež si zaslouží být hrdinou právě pro svou nehrdinskost.

Pak je tu jeho starý přítel, alkoholik, který mu spolu s třiceti dělníky přijíždí pomoci kopat mrtvé. Varhaník a buřič Armand, který zná každou sukni ve městě. Starý hrobník a jeho mladinká dcera Jeanne. Rakouská prostitutka Héloisa, žena ze sna, zjevení, které pokaždé lehce zpomalí děj, když se objeví v zorném poli Jeana-Baptista. Zároveň však "není žádná zasněná holka, zná muže, zná velký díl povahy světa, ale je těžké vzdát se lásky, ať už jste prošli čímkoli". A ovšem tříčlenná rodina Monnardových, u které Jean-Baptiste bydlí a která je s hřbitovem Neviňátek spojená víc, než se na první pohled zdá.

Jak chutná telecí hlava

Čistý má tu nejpodstatnější přednost dobré knihy: strhující nevšední příběh. Miller dokáže přesně dávkovat popis odborných postupů inženýrských, lékařských (je tu mimochodem i doktor Guillotin), těžařských i hrobařských a nijak jimi neunavuje, naopak ve čtenáři budí zvědavost pohroužit se do studia dějin konce 18. století a zjistit o Neviňátkách víc.

Detaily Miller podává čtenáři v tom nejluxusnějším literárním balení. Ať už se týkají tehdejšího jídla ("Na stole leží pár plátků naložené telecí hlavy, chutná, nebožátko, jako by ho naložili ve vlastních slzách"), protestantských manter ("Utrpení je dar od Boha, není to nic, na co bychom si mohli stěžovat") i krajiny ("Z okna dostavníku, který nezastavuje, vypadá chudoba vesnic téměř malebně").

A když se člověk dočte o hromotluckém otci Jeana-Baptista, jenž byl rukavičkářem, že vypadal jako "býk, který se snaží uplést řetěz ze sedmikrásek", je si jistý, že drží v rukou čirou esenci čtenářské radosti.