RECENZE: Čínský bestseller Totem vlka je jako Bílý tesák pro dospělé

  14:07aktualizováno  14:07
Román Totem vlka spisovatele Ťianga Žunga se během pár let stal jednou z nejrozšířenějších tiskovin v Číně, hned po Maově Rudé knížce. Nyní dobývá i Západ a už po přečtení prvních stránek není těžké zjistit proč.

Čínský spisovatel Ťiang Žung (Jiang Rong, vl. jménem Lü Jiamin) | foto: Profimedia.cz

Strach z vlků vám koluje v té vaší čínské krvi, říká hned v úvodu románu starý mongolský nomád, když se vypravěči zježí chlupy hrůzou při pohledu na smečku vlků promyšleně likvidující stádo gazel.

A my, domestikovaní nelovci z překultivované Evropy, o tom pradávném strachu tak rádi čteme. Totem vlka, čínské literární zjevení minulé dekády, dorazil po šesti letech také k nám.
Celý ten globální poprask kolem šestisetstránkového eposu, jehož autor si kladl za cíl vpíchnout čínským ("ovčím") čtenářům do žil trochu mongolské ("vlčí") krve, se jeví jako oprávněný. Máme tu popis z první ruky, jak až do konce 60. let žili v těsném sousedství s vlkem nomádi z "vnitřního Mongolska", než jim naruby převrátila život čínská armáda.

Tak blízko vlkům

Těžiště knihy je ve vlku. Je ho všude spousta. Spolu s vypravěčem sledujeme, jak prošpikovává step zásobárnami gazelího masa, masakruje koňská stáda, srdnatě bojuje v obklíčení a milosrdně zabíjí členy vlastní smečky chycené do pasti. Lezeme do vlčích nor, krademe vlčata a pozorujeme, jak zhrzené vlčice kují pomstu.

Ťiang Žung: Totem vlkaJsme vlkům tak blízko, že nakonec autorovi odkýváme i troufalé tvrzení, že nájezdníci z časů Čingischána se svému válečnickému umění učili právě pozorováním vlčích smeček.

Neúspěšný pokus odchovat vlče nadšeným studentem, který je dnes profesorem politických věd a příběh v sobě nechával dozrát přes třicet let, je hluboce jímavým vyprávěním, které by samo o sobě vystačilo na tragický epos.

Autor však má vyšší ambice - podat filozofický výklad kočovného života ve stepi. A tyto ambice plní. Dozvídáme se o "malém" a "velkém" životě, který starý kočovník provokativně popisuje slovy: "Jestli si tu něco zaslouží soucit, je to tráva." Před očima vyvstává řetěz příčin a následků, na jehož počátku jsou třaskaviny, jimiž vojáci vyhánějí vlky z nor, a na konci žlutý písek, který dnes někdejší step pokrývá.

Jenže autor se nezastaví u ekologie, jeho ambice sahají ještě dále. Rozděluje celé národy na ty, v nichž převažuje ovčí (zemědělská, konfuciánská, poslušná) povaha, a na ty s vlčím (nomádským, svobodomyslným, tvůrčím) naturelem. Ten nachází mimo jiné u většiny Západoevropanů. Není to nejproblematičtější moment románu, ale vysloužil mu zdaleka nejvíce kritiky na Západě - hlavně Němci v romantickém konceptu shledávají fašistické prvky.

Nedomrlý stylista

Bývalý student a pozdější disident Lu Ťia-min (po roce 1989 strávil tři roky za mřížemi a knihu proto vydal pod pseudonymem Ťiang Žung) psal Totem vlka šest let, během nichž téměř neopouštěl svůj pokoj o šesti metrech čtverečních. V rozhovorech přiznává, že do knihy vlastně vložil celý život a svůj přístup považuje za jediný správný.

Potíž je v tom, že Totem vlka je přece jen fikcí, v níž jsou zkušenosti z 11 let pobytu ve stepi zhuštěny do tříletého období na konci 60. let. A zdatný vypravěč Žung se ukazuje být nedomrlým stylistou.

Pokud se zrovna neodehrává nějaká bitva, v níž autor těží ze své fotografické paměti, děj postupuje vpřed v prkenných dialozích plných didaktického vysvětlování. Vyznavači "new age" literatury jsou na to zvyklí, ale milovník beletrie musí zatínat zuby.

Hlavním postavám se - v kontrastu s vlky a další zvěří - o nějakém hlubším vykreslení může nechat jen zdát. O studentech a pastevcích nevíme nic určitého.

Čtenář s kusem antropologa či sociologa v sobě autorovi tento nedostatek odpustí, ostatní v něm možná shledají prvky "autenticky čínského" stylu. Český překlad, který je silnou stránkou knihy, vynechává - bohudíky - šedesátistránkový politický pamflet v závěru.

Přes výše uvedené je Totem vlka závanem čerstvého větru, který do českých luhů a hájů nese po delší odmlce volání divočiny. Je těžké po něm trochu nezvlčit.

Hodnocení MF DNES: 80 %


Nejčtenější

RECENZE: Doktor Martin v kině trestá herce, diváky i původní seriál

Miroslav Donutil při natáčení filmu Doktor Martin: Zločin v Beskydech

I Česká televize má právo na omyl. Jenže film Doktor Martin: Záhada v Beskydech, který právě vstoupil do kin, není...

„Cikáni nechodí do práce dřív, než musí.“ Seriál Most! hlásí ostrý tón

Hospodská parta ze seriálu Most!

Rada pro rozhlasové a televizní vysílání se zase jednou zapotí. Hlídá totiž pořady, které by mohly ohrozit mravní...

KOMENTÁŘ: Láme Freddie Mercury rekordy kin? Jen při ztrátě paměti

Záběr z filmu Bohemian Rhapsody

Tak sláva. Pohnutý osud Freddieho Mercuryho ze skupiny Queen a hlavně jejich skvělá muzika přivedly na životopisný film...

ANKETA: Vyberte nejlepší štědrovečerní pohádku za 25 let

Z pohádky Lotrando a Zubejda

Novodobou tradici, podle níž každý Štědrý večer vysílá vlastní či koprodukční premiérovou pohádku, zahájila Česká...

ČT má dva zábavné seriály, Rapla 2, Strážmistra Topinku a Koptův pořad

Druhou řadu seriálu Rapl natáčí v těchto dnech v Karlových Varech Česká...

Česká televize zveřejnila svůj program na první polovinu roku 2019. Takzvané jarní schéma obsáhne dva komediální...

Další z rubriky

A múzy se jako šípy rozletí. Patti Smith je stále oddaná svému psaní

Patti Smith

„Nejsem muzikantka. Představa lidí o mně je daleko od pravdy,“ řekla před pár lety Patti Smith, aby upozornila na svá...

RECENZE: Když se bortí svět i na Letné. Zuzanu Dostálovou si zapamatujte

Spisovatelka a violoncellistka Zuzana Dostálová

Občas se to povede, člověku se poštěstí a je obdarován více než jedním talentem. Své o tom musí vědět Zuzana Dostálová,...

Ženy nechtějí číst hloupější knihy, řekla Barbara Nesvadbová Za scénou

Spisovatelka Bára Nesvadbová v kulturním magazínu Za scénou.

Spisovatelka a novinářka Barbara Nesvadbová vydala svou třináctou knihu Momentky. Recenzenti i nakladatelé její tvorbu...

Najdete na iDNES.cz