Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

RECENZE: Čínský bestseller Totem vlka je jako Bílý tesák pro dospělé

  14:07aktualizováno  14:07
Román Totem vlka spisovatele Ťianga Žunga se během pár let stal jednou z nejrozšířenějších tiskovin v Číně, hned po Maově Rudé knížce. Nyní dobývá i Západ a už po přečtení prvních stránek není těžké zjistit proč.

Čínský spisovatel Ťiang Žung (Jiang Rong, vl. jménem Lü Jiamin) | foto: Profimedia.cz

Strach z vlků vám koluje v té vaší čínské krvi, říká hned v úvodu románu starý mongolský nomád, když se vypravěči zježí chlupy hrůzou při pohledu na smečku vlků promyšleně likvidující stádo gazel.

A my, domestikovaní nelovci z překultivované Evropy, o tom pradávném strachu tak rádi čteme. Totem vlka, čínské literární zjevení minulé dekády, dorazil po šesti letech také k nám.
Celý ten globální poprask kolem šestisetstránkového eposu, jehož autor si kladl za cíl vpíchnout čínským ("ovčím") čtenářům do žil trochu mongolské ("vlčí") krve, se jeví jako oprávněný. Máme tu popis z první ruky, jak až do konce 60. let žili v těsném sousedství s vlkem nomádi z "vnitřního Mongolska", než jim naruby převrátila život čínská armáda.

Tak blízko vlkům

Těžiště knihy je ve vlku. Je ho všude spousta. Spolu s vypravěčem sledujeme, jak prošpikovává step zásobárnami gazelího masa, masakruje koňská stáda, srdnatě bojuje v obklíčení a milosrdně zabíjí členy vlastní smečky chycené do pasti. Lezeme do vlčích nor, krademe vlčata a pozorujeme, jak zhrzené vlčice kují pomstu.

Ťiang Žung: Totem vlkaJsme vlkům tak blízko, že nakonec autorovi odkýváme i troufalé tvrzení, že nájezdníci z časů Čingischána se svému válečnickému umění učili právě pozorováním vlčích smeček.

Neúspěšný pokus odchovat vlče nadšeným studentem, který je dnes profesorem politických věd a příběh v sobě nechával dozrát přes třicet let, je hluboce jímavým vyprávěním, které by samo o sobě vystačilo na tragický epos.

Autor však má vyšší ambice - podat filozofický výklad kočovného života ve stepi. A tyto ambice plní. Dozvídáme se o "malém" a "velkém" životě, který starý kočovník provokativně popisuje slovy: "Jestli si tu něco zaslouží soucit, je to tráva." Před očima vyvstává řetěz příčin a následků, na jehož počátku jsou třaskaviny, jimiž vojáci vyhánějí vlky z nor, a na konci žlutý písek, který dnes někdejší step pokrývá.

Jenže autor se nezastaví u ekologie, jeho ambice sahají ještě dále. Rozděluje celé národy na ty, v nichž převažuje ovčí (zemědělská, konfuciánská, poslušná) povaha, a na ty s vlčím (nomádským, svobodomyslným, tvůrčím) naturelem. Ten nachází mimo jiné u většiny Západoevropanů. Není to nejproblematičtější moment románu, ale vysloužil mu zdaleka nejvíce kritiky na Západě - hlavně Němci v romantickém konceptu shledávají fašistické prvky.

Nedomrlý stylista

Bývalý student a pozdější disident Lu Ťia-min (po roce 1989 strávil tři roky za mřížemi a knihu proto vydal pod pseudonymem Ťiang Žung) psal Totem vlka šest let, během nichž téměř neopouštěl svůj pokoj o šesti metrech čtverečních. V rozhovorech přiznává, že do knihy vlastně vložil celý život a svůj přístup považuje za jediný správný.

Potíž je v tom, že Totem vlka je přece jen fikcí, v níž jsou zkušenosti z 11 let pobytu ve stepi zhuštěny do tříletého období na konci 60. let. A zdatný vypravěč Žung se ukazuje být nedomrlým stylistou.

Pokud se zrovna neodehrává nějaká bitva, v níž autor těží ze své fotografické paměti, děj postupuje vpřed v prkenných dialozích plných didaktického vysvětlování. Vyznavači "new age" literatury jsou na to zvyklí, ale milovník beletrie musí zatínat zuby.

Hlavním postavám se - v kontrastu s vlky a další zvěří - o nějakém hlubším vykreslení může nechat jen zdát. O studentech a pastevcích nevíme nic určitého.

Čtenář s kusem antropologa či sociologa v sobě autorovi tento nedostatek odpustí, ostatní v něm možná shledají prvky "autenticky čínského" stylu. Český překlad, který je silnou stránkou knihy, vynechává - bohudíky - šedesátistránkový politický pamflet v závěru.

Přes výše uvedené je Totem vlka závanem čerstvého větru, který do českých luhů a hájů nese po delší odmlce volání divočiny. Je těžké po něm trochu nezvlčit.

Hodnocení MF DNES: 80 %




Nejčtenější

Zemřel XXXTentacion. Dvacetiletého rapera střelili z projíždějícího vozu

Raper XXXTentacion na snímku z loňského léta

Dvacetiletý raper a producent XXXTentacion byl v pondělí zastřelen na Floridě. Kdosi na něj vystřelil z okolo...

Zemřela herečka Gabriela Vránová, dabovala i Catherine Deneuve

Gabriela Vránová

Po delší nemoci zemřela v sobotu ráno herečka Gabriela Vránová. Dlouholeté člence Divadla na Vinohradech bylo 78 let....



RECENZE: Jsem božská, ale omezená. Ostatní herci musí trpně přihlížet

Z filmu Jsem božská

Tučná slečna se uhodí do hlavy, a když se probere, připadá si krásná. To je základ romantické novinky kin Jsem božská,...

RECENZE: Kdyby občas Ozzyho zvuk neodfoukl vítr, mohlo to být dokonalé

Ozzy Osbourne, Black Sabbath (O2 arena, Praha, 30. června 2016)

Středeční hudební nálož nazvaná Prague Rocks nabídla kapely Lords of Black, Hollywood Vampires, zpěváka Jonathana...

RECENZE: Skvělý Javier Bardem si narkobarona Escobara ukradl pro sebe

Záběr z filmu Escobar

Životopisný film Escobar se bohužel celý vejde do názvu knihy, podle níž vznikl: Milovala jsem Pabla, nenáviděla...

Další z rubriky

RECENZE: Lásku za časů Mussoliniho a zimního hladu prožije Madona z hor

Obal českého vydání Madony z hor

Autentický příběh z drsného života italského venkova v letech, kdy jedna světová válka střídá druhou a lidé se snaží...

Nová teenagerská série? Do kůže si tetují zážitky, Ink ale sotva překvapí

Obálka českého vydání knihy Ink: Tajemství kůže

Britka Alice Broadwayová ztratila před lety pevnou půdu pod nohama. Žena, která vyrostla ve striktně evangelické rodině...

RECENZE: Pohádka pro muže. Komárkova láska vzkvétá i vadne na Petříně

Martin Komárek (ANO)

Po odskoku do politiky se Martin Komárek vrátil k tomu, co mu evidentně jde lépe: k psaní. Svou novou knihu Petřín...

Najdete na iDNES.cz