Od vstupu do po strop zaplněné O2 arény bylo zřejmé, že Chinaski ohledně své dlouho plánované oslavy nechali jen máloco náhodě. Obrovskou scénu doplnil krom velkých projekcí i kruhový výběh a ještě jedno menší pódium do lidí. Zkrátka to vůbec nevypadalo, že na ni krátce po osmé vběhne kapela, o které zpěvák tvrdí, že její srdce je stále v klubech.
ChinaskiKoncert ke dvaceti letům kapely. O2 aréna, 6. 2. 2014 |
Chinaski vstoupili na pódium s písní Můj svět opravdu sebejistě a díky počáteční sadě známých melodií a textů jako Vedoucí, Kutil nebo Punčocháče neměli problém prorazit pro tuzemské kapely běžně smrtící arénový chlad. Pomohl tomu i od začátku velmi slušně usazený zvuk, který si koncert držel až do konce, a to, že Chinaski téměř nedělali pauzy mezi písničkami a mělo to švih.
V nasazení kapely navíc nebyla stopy nervozity a dokud se držela dynamiky určované hity, koncert proto slušně odsýpal. Bylo zřejmé, že v poctivém obehrávání štací a svých známých refrénů byla vždycky největší síla Chinaski. A tak i když Michalovi Malátnému ujel hlas příliš do falše (což se mu stává) jako v refrénu Dlouhého kouře, publikum mu ochotně pomohlo a vlastně tím zažehnalo i případné výtky.
"Moje rodné město má šestnáct tisíc obyvatel, je mi tady dobře," pochvaloval si Malátný atmosféru i obsazenost haly po první hodině koncertu.
Jenže po ochotnicky sehrané scénce s oslavou dvaceti let před sborově zpívaným (a i po letech stejně ucajdaným) hitem Tabáček následovalo několik pokusů o to předvést v hale "něco jinak". A s tím i momenty, kdy to drhlo.
Výlet na menší pódium spojený s odložením nástrojů si Chinaski mohli odpustit, jejich beatboxová verze písně Megastór totiž působila jako nechtěná šaráda a taky na následující akustické kousky osvětlené "žárovkou" spuštěnou od stropu arény publikum reagovalo velmi vlažně. Atmosféra se po dalších chvílích tápání, mezi něž patřilo i "krysařské" bubenické sólo s píšťalou, vrátila až s písní Šatna, "chlebíčkovou" vzpomínku na tragicky zesnulého bubeníka Hrocha totiž ještě umocnil dětský sbor. Při následující generační hymně 1970 se Chinaski konečně povedlo vybloudit z nástrah velkého pódia zpátky lidem do uší i srdcí a s refrénem o Husákových dětech zvednout halu na nohy.
I zbytek koncertu ukázal, že v případě dvacetiletých Chinaski platí, že všechny věci navíc jsou navíc doslova. Rozpačité bylo hostování slovenských No Name, publikum mnohem víc ocenilo loňský singl Stížnost a samozřejmě milované jistoty, jako Vrchlabí. Ze známých melodií chyběla snad jen Klára, ale to kapela avizovala dopředu.
Chinaski tak zvládli svůj největší koncert zakončený před přídavky dechovkovou verzí 1. signální důstojně. Instrumentálně jim to hrálo skvěle, ale tak nějak bylo zřejmé, že jejich srdce a síla i po těch letech a úspěších skutečně zůstává na klubových pódiích.
