Jediná odlišnost Centrální inteligence tkví v tom, že spojila herce tmavé pleti a že je z celého tria nejlínější. Dwayne Johnson coby představitel svalnatého Bonda, k němuž se vypracoval z otylého školního otloukánka, a Kevin Hart jako jeho protipól, někdejší král třídy, jehož ambice naopak skončily v nudné účtárně, dobrou polovinu akční komedie prožvaní. Navíc jejich dialogy obsahují více sentimentálně ufňukané nostalgie než vtipu.
A vůbec nejslabší je špionážní zápletka kolem ukradených vládních kódů, se kterou se dá podniknout jediné: totiž nenápadně ji zahrabat pod pořádnou hromadu řízné akce.
Jenže tři akční scény na bezmála dvouhodinovou podívanou zoufale nestačí, zvláště když neobsahují originální situace. A fakt, že Johnson měří 193 centimetrů, kdežto Hart je o třicet centimetrů menší, ještě nezaručí, že jen kontrastem postav vyvolají tolik smíchu jako legendární komické duo Pat a Patachon.
Proti dřímotě tak musí stačit jedna svižná kancelářská bitka a pár milých hlášek typu „my černoši na terapii nechodíme, vypovídáme se u holiče“. Jako parťáci spolu herci docela ladí, ale zábavnější by asi bylo zajít s nimi na pivo.