RECENZE: Drama Carol líčí, jak žena miluje ženu. Čistě a vlekle

Kdyby se udílel Oscar za nejlepší retro, měla by jej Carol v kapse - ostatně nominace za kameru a kostýmy přesně napovídají, co je vedle obou hvězd silnou stránkou díla režiséra Todda Haynese. Sošky se však nedočkaly ani Cate Blanchettová a Rooney Mara v hlavních rolích lesbické romance z 50. let.

New York 50. let minulého století s tesklivými polostíny měkce prosvětleného deštivého adventu „hraje“ opravdu dokonale. Včetně dobového obchodního domu, jehož zaměstnanci dostanou čepici Santy Clause coby „dárek od vedení podniku“, kam zákazníky právě lákají na mimořádné slevy u příležitosti inaugurace prezidenta Dwighta D. Eisenhowera a kde se mezi panenkami a vláčky poprvé potkají ona a ona.

Carol

60 %

Režie: Todd Haynes

Hrají: Cate Blanchett, Rooney Mara, Kyle Chandler

Velká Británie, USA, 2015, 118 minut

Kinobox: 67 %

IMDb: 7.2

Elegantní dáma z lepší společnosti Carol, mladičká brigádnice za pultem Therese. Právě do postavy prodavačky, ovšem intelektuálně „vylepšené“ o fotografické a literární zájmy i přátele, promítla autorka knižní předlohy Patricia Highsmithová svou vlastní dávnou zkušenost se starší ženou.

Poznávají se ve chvíli, kdy se první z nich rozvádí i přes hrozbu, že jí manžel zakáže styk s dcerkou pod záminkou, že jí v matčině domácnosti hrozí „morální újma“, a druhá si vzdor oddanosti svého snoubence není jistá, jestli se chce vlastně vůbec vdávat. Jiskra mezi ženami přeskočí naráz, zato vztah se vyvíjí pozvolna, decentně, nenuceně, vkusně, až opatrně, ve výjevech podmanivě natočených, nicméně přelyrizovaných.

Muži tu odvádějí úlohu lepších kulis v pozadí podobně jako Vánoce, které se podílejí na podbarvení nálady. Schůzky v restauracích, vzájemné návštěvy, klavír, krb, první zdánlivě náhodné, o to rafinovanější doteky; to jsou jednotlivé zastávky na dlouhé pouti k důvěrnosti, která ještě nebyla přijímána s dnešní samozřejmostí. V jejich společném výletu se pak otiskne motiv věčných marných útěků, jaký svedl dohromady i hrdinky kultovní road movie Thelma a Louise, i když spojené jiným typem sounáležitosti.

Carol měla premiéru loni na festivalu v Cannes, kde dostala takzvanou Queer Palmu, cenu určenou pro díla s tematikou sexuálních menšin. Od poroty tehdy padlo odůvodnění, že „Carol je víc než jen film, je to historický mezník“. Jenže ryze filmařský mezník se nekoná. Snímek chvályhodně zbavený laciné senzačnosti se současně zříká zdravé dráždivosti. Je natolik vytříbený, pěstěný, kultivovaný, tichý a čistý, až se dostává do ospalého vleku akademického chladu.