RECENZE: Autistický chlapec utíká z ústavu, má plné zuby konejšení

Romány z prostředí léčeben a ústavů se zejména v americké literatuře staly samostatným žánrem. Do této rozsáhlé sbírky zapadá i příběh stárnoucího autisty z pera Eliho Gottlieba.

Americký spisovatel Eli Gottlieb | foto: PR

Todd Aaron, padesátník a vypravěč knihy Nejhodnější chlapec, již právě vydává Argo, je zavalen opatrností. V komunitě se jeho skličující minulost, a ostatně i přítomnost, označuje za „incident“ a tým ošetřovatelů se má neustále na pozoru, kdyby náhodou nastalo „nepřiměřené společenské chování“.

Telefonní hovory od bratra jsou křečovitě čiperné a eufemismy ze strany zaměstnanců ústavu otupují mysl rychleji a účinněji než hrst antidepresiv. Křivka frustrace míří strmě vzhůru. Do centra mimoto přichází Martine Calhounová, jednooká pacientka, jež sirénovitým vábením Todda přesvědčí, aby přestal brát prášky, a svou vehementností naruší umírněnou komunitu, v níž hlavní hrdina strávil čtyřicet let života.

Protagonista knihy se opakovaně citově upíná ke vzpomínce na milující matku – odtud název románu. Autor mu zároveň dává do vínku nedozírné zkušenosti z dlouholetého zneužívání a vybavuje ho důmyslnou intuicí. Díky ní, podobně jako hluchoněmý náčelník z Keseyho Vyhoďme ho z kola ven, plánuje padesátník s mapou v ruce útěk ze zařízení pod nátlakem nevyžádaných změn.

Ačkoliv se Gottlieb zcela neubránil sentimentálním, lítostivým výrokům, k nimž podvědomě sklouzávají návštěvníci psychiatrických léčeben i v reálném životě, Američan se z velké části drží mimo pásmo otřepaného sentimentu. Toddův útěk z ústavu se automaticky nestává putováním odysseovských rozměrů a postavy za svá rozhodnutí nesou leckdy tragické následky.

Nejhodnější chlapec

70 %

autor: Eli Gotlieb

nakladatel: Argo

překlad: Klára Šumová

220 stran, 278 Kč

Přímost, daná ich-formou, provází i jazyk. Protispolečenský, leckdy apatický hlas hlavní postavy zůstává nedotčen metaforami a jinými uměleckými prostředky.

Zatímco Keseyho stálice na poli „blázinecké“ literatury v čele s Randlem McMurphym nechává prostor pro spekulace, Gottliebův román, stejně jako duševní postižení jeho hrdiny, nejasnosti nepřipouští.

Americký autor skrze svou čtvrtou knihu úspěšně vykresluje svět dospělých autistů, kteří se necítí stoprocentně připraveni na nezávislý život ve společnosti, ale začínají mít plné zuby konejšení.