RECENZE: Buzíčci. Odpuzující název sbírky povídek nesmí čtenáře odradit

Sbírka povídek Jana Folného Buzíčci ukazuje svět homosexuálů ze všech možných perspektiv. Skrývá se v ní literární chameleon, který dokáže vtáhnout do děje a vymodelovat důvěryhodné postavy sebestředným neomalencem počínaje a stárnoucím gayem konče.

Spisovateli Janu Folnému vychází už druhá kniha. | foto: www.janfolny.cz

Buzíčci jsou možná i variací na lesbičky, které už i mimo gay a lesbickou komunitu vytlačuje korektnější slovo lesby. A zdrobnělina odkazuje i k soucitu, který k homosexuálům většinová společnost často pociťuje, či k její snaze tohle téma ironizovat nebo ignorovat. Folného povídky vycházejí v Hostu a jako jednu z prvních vlaštovek Prague Pride je v úterý čeká křest.

Folného entrée je působivé. První povídka má kadenci urvaného vagonu, řítí se čtenářovou myslí a nechává ho stát perplex, bez síly uskočit z cesty. Jde o příběh dvacetiletého Michala, který sám sebe považuje za pupek světa a zakládá si blog, aby svět trochu pochlácholil svojí blahosklonností.

Buzíčci

70 %

Autor: Jan Folný

nakladatelství: Host

256 stran, 269 Kč

"Teplej a bombovej"

"Budu jako Carrie ze Sexu ve městě. Jen bude ten blog teplej a úplně bombovej. A bude o všem. Co nás buzny pálí. Problémy světa. Problémy světa módy. Sex a tak," píše a polyká tampony, protože vata v břiše dobře nabobtná a on nepřibere ani deko.

Kdyby šlo o vstup do románu, nevydržel by s tímhle klukem čtenář dlouho. Ale střemhlavý náraz utne vše ve chvíli, kdy ho čtenář začíná mít plné zuby. Až zpětně je jasné, co vlastně za přefoukanou bublinou jeho sebevědomí bylo.

Další povídky jsou pomalejší, hloubavější, prokreslenější. Je tu možná "moc tělesnosti a málo citovosti", jak ve třetí povídce prohlašuje třicátník, který se rozchází s přítelem. Zhruba v tuhle chvíli čtenáři dojde, jak jsou texty provázané, že vedlejší postavy se v dalším vyprávění stanou hlavními a že se všichni v pátek večer potkají v klubu Termix.