Představení však prý divadlo nestálo téměř nic, protože se našla řada mecenášů a opulentní kostýmy byly pořízeny za peníze utržené z veřejné sbírky.
Oldřichův lidský rozměr
Pavol Juráš dosud pracoval především na velkých netradičních scénách, jako je prostor bývalé továrny, ale Oldřich a Božena je jeho celovečerním režijním debutem v klasickém divadelním prostoru. Odtud patrně trochu nepřehledný až přebujelý komparz, ale také některé překvapivé nápady: sokolník s živým výrem nebo sokolem, vyzvánění opravdového zvonu. Scéna sugeruje románskou architekturu - fresky připomínající graffiti jsou pochopitelně umělé.
Podstatné však je, že všechny zdařilé invence nepřekrývají několik výrazných hereckých kreací. Z výpovědí jednotlivých postav je cítit, v jaké míře byl František Hrubín více lyrický básník než brilantní konstruktér dramatických dialogů. Oldřichovi, básníkově apoteóze slovanského "pozemšťanství", poskytuje Martin Sláma velice věrohodný lidský rozměr.
Protikladem má být pokrytecká přísnost přicházející ze Západu, již reprezentuje kněz Guntr (Petr Bláha), ale koneckonců i Oldřichova žena Juta. Monika Maláčová propůjčuje postavě přesvědčivou sílu především v místech, kde se zapuzená dcera císařova marně pokořuje před svým mužem.
Vůně skutečného kadidla
Slabošský Kaplan (Jakub Šafránek) je jako představitel církve oblíbenou hračkou v rukou vládce, a to doslova: po jeho smrti si s ním Oldřich pohazuje jako s plyšovou opičkou. Ale ve chvíli, kdy v nohách jeho úmrtního lože sedí živý sokol a chřestí svými kroužky, dotýká se diváků zcela bezprostředně mystérium smrti. Při Bořivojově křtu nás ovane vůně skutečného kadidla a v jeho oparu spatříme - poprvé a naposledy - celou ve stříbrném jeho matku Boženu.
František Hrubín: Oldřich a Božena
Národní divadlo Brno, Mahenova činohra, režie Pavol Juráš, úprava Pavol Juráš, Martin Dohnal, premiéra 17. prosince
Hodnocení: 70 %
